Kozel zahradníkem

O víkendu se konala veliká sláva. Moje drahá maceška slavila 2x 25 let :-) Rozhodla jsem se, že odhodím své zásady zdravé stravy v dál a dám se - stejně jako pes s kočičkou- do pečení dortu.

Byla to opravdová výzva. Většinou kuchtím na bázi zdravého životného stylu, ale jelikož je má maminka klasická česká žena, milující vyloženě nezdravé potraviny, řekla jsem si, že s ovesným muffinem neuspěju. Výzva přijata, hurá do akce.

A jaká byla cílová stanice?

ČOKOLÁDOVÝ DORT S MANDLOVÝM KRÉMEM! Je pravda, že si nekladu malé cíle. Ani v životě, ani v pečení.

Jdeme na to...

3 h plné nervů a občasných nadávek se spustily. Tik, ťak, tik, ťak.. Rozpustit čokoládu ve vodní lázni - to šlo hladce. Pohoda - říkám si. Tento zmíněný stav klidu skončil, když došlo na šlehání másla s cukrem - jako správná blondýna jsem zapomněla zapojit mozkové závity. Zvolila jsem na šlehání velmi nepraktickou mísu, tudíž poměrně velké množství obsahu skončilo na kuchyňských dlaždičkách. První záchvat vzteku se spustil. Další následoval ihned vzápětí, když jsem při křečovitém držení tlačítka na mixéru přišla o kus nehtu. Další rozpouštění čokolády nad párou
( tentokrát bílé) a další pohoda - ta skončila, když mi nedošlo, že trouba pálí! Au..

I Charlik se diví, co to vytvářím :-)

A jaký byl výsledek?

Krom "výbuchu" v kuchyni, zamoučených legín, zaprasené mikiny a zasažených nervů se narodil krásný dort :-) Všem chutnal a já jásám blahem.

                                                         VÝZVA SPLNĚNA :-)