Zápisník jedné Radky

Ajurvéda O ajurvédě toho bylo napsáno mnohé. V současné době se toto slovo hojně skloňuje a je ho vlastně plný internet. Můžete se dočíst o historii, obecné teorii, ale i o konkrétních případech, jak ajurvéda pomáhá . Co byste ale řekli na to, proklepnout si ajurvédu trošku osobněji? Těžko říci, zda o ajurvédě hovořit v mužském, či ženském rodě. Buďme ale galantní a zvolme ten něžnější pól, tedy ženský. Pokud bychom si chtěli tento léčebný systém vizualizovat, asi by se nabízelo zavřít oči a nechat přicházet myšlenky a obrazy. Někdo by si ajurvédu vyjevil jako dokonalou ženu s širokými boky, vlasy lemující štíhlou siluetu, něžný obličej a pokorný úsměv. Jiný, racionálně smýšlející člověk by si ji naopak vyobrazil jako skupinu skript, ležící na stole žáka. Jako slova psaná moudrými lidmi napříč staletími. Kde je ale pravda? Nikde a vlastně všude. Každý z nás je jiný, stejně jako naše myšlenky a sny. A tak si přejme a tvořme po svém. Zavřete si oči a seznamte se s tou vaší „pa

Byla to noc plná hoven a jiných exkrementů. Doslova. Berte ale na vědomí, že tento článek záměrně zlehčuji, tudíž neslouží jako důkaz pro sociálku k odebrání dětí z péče :D Ze čtvrtka na pátek u nás bylo "veselo". Chudák Adámek si zahrál na Šakalí léta. Nejprve to z něj lítalo horem - to ještě šlo. Když ale přišlo na zadní východ, začalo přituhovat (tedy jen obrazně, protože tuhé to moc nebylo). Adámek byl ale moc statečný a Bertík spolupracoval - šel raději spát, aby se na to nemusel dívat. Tu noc jsem vyhostila manžela do vedlejší cimry a Adámek se nakvartýroval na jeho místo. A pak to jelo opravdu jako po másle.  Ale poznala jsem, že to, co mu nejvíc pomohlo, byla moje blízkost. Neustále mě objímal, pusinkoval a říkal "mámu rád". Takže i kdyby noc plná hoven byla tisíckrát horší, jeho láska fekální příhody tisíckrát vynahradí.

Prosím vás pěkně, neplatí to globálně - to je snad jasné. Ale můj průzkum ukázal, že mladé matky mají obdobné požadavky. Takže 8 z 10 přechytralých matek, včetně mě,doporučuje následující: vychlazené víno v lednici. kávu - nejlépe zalitou vodou. ticho - výběrové ticho a i bez záruky. čokoládu - když je jí hodně, vůbec to nevadí. sušičku - best friend forver (nebo li jak říkáme my, moderní lidé, BFF :D). telefon - protože "fejs" a "instáč" nikdy nespí (bohužel). spánek - jednoho dne se vrátíš (určitě). pevné nervy - kde se kupují? krásné tělo - to potřebuje každá, takže se musí hýbat zadnicí. Fischer Price přiblblý hračky, Sleich zvířátka, Puky odrážedlo a ostatní kraviny, za který zaplatíte nehorázný prachy. Nakonec to všechno bude ležet v koutě. Ale stejně to potřebujeme, to je jasný. značkové dětské oblečení, které vaše robě beztak poblije, posere nebo poblije a posere a nebo umaže čokoládou. A jak to mám popravdě já? víno vlastně už n

V úterý to bude devět týdnů. Devět týdnů, co se mi narodil druhý chlapeček. Můj gang se rozrostl - Božský, Šťastný Buddha, Anděl a Knedlik (mops :-D). " A bude ještě ta holčička?" ptají se. Třetí klidně a klidně kluka - myslím si já. "Ani náhodou" hodnotí situaci Ondra. Takže leda v budoucnu psí fenečku nebo znásilnit za pár (spíš 7,8) let chotě. Jaký byl "porod" číslo dvě jsem vám psala. Na hovno a nic. Ale výsledek ten stál a stojí za to. Budu ale upřímná. To, že máme druhé děťátko mi došlo vlastně až teď. Nebudu vám nic nalhávat - když se Bertík narodil, byla jsem samozřejmě šťastná, ale žádný nával nekonečné lásky se nekonal. Přicházelo to až postupně. Měla jsem najednou menší břicho, větší prsa a mimino v postýlce. Myslela jsem ale hlavně na Adámka a na to, jak moc se mi stýská. A vnitřně jsem doufala, že se bude pocit lásky stupňovat stejně jako u Ádi, což se stalo :-) Když se mě někdo zeptá, jestli mám kluky stejně ráda, teď už odpovím že JASNĚ!

I když jsem silná povaha a všechno beru tak nějak jak přichází, i mně občas dojdou baterky. A nebojím se to přiznat! Důležité je poslouchat sebe sama a zaměstnat manžela :-) Můj Ondřej je ale zkrátka skvělý (to víte, nebudu tedy v ódě pokračovat, aby mi ho nějaká taková ta víte jaká, nesbalila), takže se stará jak může. Poslední dvě noci byly krušné. Adámek spal u mých rodičů celý víkend - miluje je. Ondru jsem odeslala k Adymu do kanafasu, jelikož když Bertík ještě skoro v deset večer nespal, bylo mi jasné, že bude rošambo! :D A taky bylo. Usnul nějak po 22 h a já taktéž - řekla bych, že asi tak piko sekundu po něm. O půlnoci, jakožto Popelka" otevřel své oko a začal halekat. Dala jsem mu levou, pak pravou, pak zase levou (vypil snad litr mlíka!). A nic. Já jsem zase hledala přebrnělou ruku, ale Bertík svou píseň pěl stále dokola. Po předávkování mlékem mě zeblil jak Amina. Usoudila jsem tedy, že pramen zdraví z Posázaví již ne. Začala jsem mu zpívat Lásko bože lásko. Nic. Ch

Rozhodně nejsem žádná protřelá matka ometená životem a nechci tady metat názory o výchově a nevýchově. Na to nejsem dosti kvalifikovaná, že. Ovšem již jsem byla obdařena několika poznatky, které mi ti moji dva chlapečci dali . Jedno dítě - žádné dítě Nevím jestli až tak, ale určitě "jedno dítě = velká pohoda". A to i když to jedno dítě řve a nespí. A víte proč? Protože furt to nemáte krát dva. Adámek je naštěstí výstavní kus. Spí celou noc - v 18:30 si čapne svou pletenou ovec pod své pážo a odebírá se nocovat do komnaty. Vzbudí mě zvoláním okolo 6:30 "máámo, hovno". A vím, že se jde trůnit. Kdyby nespal, šla bych se asi zabít nebo zhulit. Bertík začíná pomalinku, polehoučku spát v noci déle než hodinu a půl vkuse až tento týden. Takže když se zadaří, mohu i já spát třeba tři hodiny  v kuse. Tudíž mít dvě děti je krása, ale je to větší frkot, i když je to dvojitá dovolená. Méně máte vlastně všeho, kromě lásky :-) (tedy ne té fyzické, manželské - té je jako ša

Uteklo to jako voda. Jako by to bylo včera, kdy jsem zjistila, že jsou na těhotenském testu dvě čárky. Ten stav na lednových horách nebyla kocovina z předchozího večera (i když možná taky), ale líhnoucí se Bertík. 19.9.2017 ve 13.52 se narodil . Další muž mého života. Další osudový Božský. Další nekonečná láska . Můj malý, modrooký blonďáček, který v noci žije a ve dne spí. Rozkošný chlápek s dokonale vykrojenou pusinkou. Koblížek, vážící skoro 6 kilo - dostává totiž poctivou kozí smetanu od Matyldy z Poděbrad (tedy ode mně). V tomto šestinedělí nebyl moc čas na bezdůvodný pláč a hysterii, zda mě Ondra stále tak vroucně miluje. Myslím, že takový menší záchvat jsem měla jen jednou - ne každý večer, jako u Ádi. Do zadku jsem se též moc nekopala, protože když jedno Áčko usnulo, druhé zpívalo "hola hoj, je tu další den".  Ale bylo a je to krásné. I když žijeme nonstop a paříme do rána. I když je život jedna dlouhá noc a nikdo z nás nejde spát. Ten pocit, že už NIKDY n