Rozhodně nejsem žádná protřelá matka ometená životem a nechci tady metat názory o výchově a nevýchově. Na to nejsem dosti kvalifikovaná, že. Ovšem již jsem byla obdařena několika poznatky, které mi ti moji dva chlapečci dali.
Nevím jestli až tak, ale určitě "jedno dítě = velká pohoda". A to i když to jedno dítě řve a nespí. A víte proč? Protože furt to nemáte krát dva. Adámek je naštěstí výstavní kus. Spí celou noc - v 18:30 si čapne svou pletenou ovec pod své pážo a odebírá se nocovat do komnaty. Vzbudí mě zvoláním okolo 6:30 "máámo, hovno". A vím, že se jde trůnit. Kdyby nespal, šla bych se asi zabít nebo zhulit. Bertík začíná pomalinku, polehoučku spát v noci déle než hodinu a půl vkuse až tento týden. Takže když se zadaří, mohu i já spát třeba tři hodiny v kuse.
Tudíž mít dvě děti je krása, ale je to větší frkot, i když je to dvojitá dovolená. Méně máte vlastně všeho, kromě lásky :-) (tedy ne té fyzické, manželské - té je jako šafránu :D )
Jedno dítě - žádné dítě
Nevím jestli až tak, ale určitě "jedno dítě = velká pohoda". A to i když to jedno dítě řve a nespí. A víte proč? Protože furt to nemáte krát dva. Adámek je naštěstí výstavní kus. Spí celou noc - v 18:30 si čapne svou pletenou ovec pod své pážo a odebírá se nocovat do komnaty. Vzbudí mě zvoláním okolo 6:30 "máámo, hovno". A vím, že se jde trůnit. Kdyby nespal, šla bych se asi zabít nebo zhulit. Bertík začíná pomalinku, polehoučku spát v noci déle než hodinu a půl vkuse až tento týden. Takže když se zadaří, mohu i já spát třeba tři hodiny v kuse.
Tudíž mít dvě děti je krása, ale je to větší frkot, i když je to dvojitá dovolená. Méně máte vlastně všeho, kromě lásky :-) (tedy ne té fyzické, manželské - té je jako šafránu :D )
Kojení je krásné souznění
No, není. Chudák Brďoch jí na etapy. Různě ho v průběhu odkládám, načež ze mně stříká mlíko kol dokol a Bertík samozřejmě nasraně řve. Je to proto, že Adámek zrovna potřebuje čůrat, či konat onu větší potřebu, nebo někam vylezl a neumí dolů či je v sušičce a podobně. V noci, když máme na kojení čas, by to krásné možná být mohlo, kdyby se mi nechtělo spát. Už jsem došla do takového stádia, že kojím v posteli. Ovšem má to své velké "ale". Aby se dostal k mléčnému kohoutku, musím ležet jen na boku, s jednou rukou nataženou nahoru. Samozřejmě asi po vteřině usnu a když se vzbudím, musím si druhou rukou nahmatat tu první, jelikož ta první je zcela mrtvá. A když chci uchopit dítě a dát ho zpět do postýlky, mám k dispozici jen jednu ruku, a to je dost ošemetné. Takže čekám, než se první ruka opět vrátí k životu, přičemž opět usnu! Píseň bez konce...
Nemáte na nic čas
A tak s tímhle tedy nesouhlasím. Já si ho totiž udělám. Nejsem jedna z těch, která by se od svého malého ptáčátka nehnula na krok. Hýbu se klidně i na kroky dva. Chodím 3x týdně cvičit, 1x týdně vedu lekce jógy, občas jdu s kamarádkou na kávu a píšu. Protože děti mají i tatínka a babičky, není důvod lpět na vybudování závislosti.
A závěr? Své děti nade vše miluju - obě. Svého manžela taky. Ale i sebe a proto jsem ráda občas sama.
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.