V červenci mě Božský požádal v pokleku o mou ruku (nakonec si mě prý převezme celou). Možná tedy nastává pomalu, ale jistě čas plánování. To nejtěžší rozhodnutí už mám za sebou...
Vybrat si svědka, který se téměř krví sobě vlastní upíše, není žádná hračka. Měl by to být člověk s velkým "Č", přítel s velkým "P" a spřízněná duše v jednom. Ten, komu bezmezně věříte a přejete mu jen to dobré.
Vybrala jsem si přesně toho. Respektive tu. Známe se od časů nečasů. Prožily jsme spolu batolení, rané dětství, kdy jsme se já s řídkými vlasy po ramena, ona téměř plešatá dožadovaly koupě čelenky, období časné puberty, kdy jsme si vycpávaly prsa ponožkami a na hlavy nasazovaly vlnu z babiččina peřiňáku s přáním vypadat jako Shakira. Provázely jsme se i etapou první zamilovanosti a pozdějších rozchodů. Koupaly jsme se téměř nahé v ledové Orlici, pluly na voru, který se ihned poté, co opustil souš potopil. Jezdily jsme pospolu na oři jménem skládačka a narazily do keře šípkového. Dožadovaly jsme se plyšáčků z McDonaldu a přály si okusit Happymeal....
A teď, i když se nevidíme každý den, vůbec to nevadí. Rozumíme si beze slov, baví nás stejný humor, čekáme to samé od života. Vím, že je tu pro mně, když se mi hroutí svět, když jsem šťastná nebo když se chci opít lahví Ginu :-) A tak je to ona. Můj svědek. Děkuju ti Veru :-)
Vybrat si svědka, který se téměř krví sobě vlastní upíše, není žádná hračka. Měl by to být člověk s velkým "Č", přítel s velkým "P" a spřízněná duše v jednom. Ten, komu bezmezně věříte a přejete mu jen to dobré.
Vybrala jsem si přesně toho. Respektive tu. Známe se od časů nečasů. Prožily jsme spolu batolení, rané dětství, kdy jsme se já s řídkými vlasy po ramena, ona téměř plešatá dožadovaly koupě čelenky, období časné puberty, kdy jsme si vycpávaly prsa ponožkami a na hlavy nasazovaly vlnu z babiččina peřiňáku s přáním vypadat jako Shakira. Provázely jsme se i etapou první zamilovanosti a pozdějších rozchodů. Koupaly jsme se téměř nahé v ledové Orlici, pluly na voru, který se ihned poté, co opustil souš potopil. Jezdily jsme pospolu na oři jménem skládačka a narazily do keře šípkového. Dožadovaly jsme se plyšáčků z McDonaldu a přály si okusit Happymeal....
A teď, i když se nevidíme každý den, vůbec to nevadí. Rozumíme si beze slov, baví nás stejný humor, čekáme to samé od života. Vím, že je tu pro mně, když se mi hroutí svět, když jsem šťastná nebo když se chci opít lahví Ginu :-) A tak je to ona. Můj svědek. Děkuju ti Veru :-)
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.