Přeskočit na hlavní obsah

Takový normální den

Nabízí se otázka, co je to vlastně "normální"? Řekněme tedy, že běžný, obyčejný, klasický. Pak taky ale záleží, zda je všední den, nebo víkend. To může totiž zásadně změnit celou situaci..


Jedná li se tedy o běžný, všední den v týdnu, vstává Božský okolo 6 hodiny (pokud nezaspí). Adámek se probouzí něco po 6. Začne žbrblat v postýlce, občas haleká něco jeho tajnou řečí. Zní to jako "mámo, pojď sem". Inu, já se vyhrabu z kanafasu, nebo kopnu (něžně) do Božského a odvelím ho do děcáku (nikoliv do dětského domova, ale pokoje). On poté převezme roli matky (téměř). Přebalí, políbí a rozesměje miminko. Celý tento proces mi dává krásných 10 minut k dobru...

Poté se vyvalím z naší cimry já. matka, celá cacná kojit. Převezmu malého Božského a nabízím mu střídavě jednu a pak druhou bradavku. Vždy s díky přijímá. Je to slušně vychovaný mladý muž a ví, že se v jídle nerýpe (to po mně nemá). V průběhu ranního stolování se velký Božský rozkoukává (má těžká rána) a venčí psy. Poté nás oba políbí a odchází jakožto otec živitel do roboty (vždycky se tváří, že jde minimálně fárat do dolu).

Po kojení následuje klasická písnička. Krknutí, přebalení, převléknutí, občasné poblití. Za chodu si čistím zuby, češu vlasy, lakuju nehty, natírám řasenku, pudruju líce, vařím snídani.  Poté se Adámek většinou válí na dece, haleká a mlátí do hraček. Vydrží mu to asi hodinku a potom zase usíná. Většinou se jedná o dvacetiminutového šlofíka.

Když se princátko dotáhne, jdeme ven. Chodíme dopo i odpo. Zaprvé potřebuju štěpit tuky na blížící se sňatek s Božským a zadruhé to má Adámek rád. Je to velký extrovert :-) Miluje společnost obecně. A když je k tomu všemu středem pozornosti. je ve svém živlu. Pokud se zadaří, občas i uvařím, aby Božský nezchudl na váze. Pokud se nezadaří, je nucen uvařit si sám. Uklízím téměř každý den. Vůně dezinfekce je má oblíbená (ta z DMka voní hezky, fááákt). Každodenní činností je i praní prádla, respektive zapínání pračky. Jednak proto, že jsem avivážofil a taky z toho důvodu, že mini Božský zvrací, kadí, čůrá jako o život a nejlépe do čistých bodýček...


Otec se nám vrací z procesu kolem 16h. V úterý a čtvrtek chodí kopat do kulatého nesmyslu, ve středu ho volá vychlazená jedenáctka a posezení s přáteli a hodí li se nám to nejméně, navštěvuje matku svou jakožto údržbář...

Večery jsou fajn, jsou li volné. Já mám třikrát až čtyřikrát týdně cvičení, což zapříčiňuje to, že se s Božským letmo políbíme ve dveřích a "předáme" si synka. Spát chodíme společně, což je fajn - alespoň něco :-)


A jaký je váš běžný den?




Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...