Přeskočit na hlavní obsah

Dámská jízda za všechny prachy! DOSLOVA

Není nad to si občas povyrazit a boku skvělé kamarádky se jedná o zaručenou krasojízdu. Říká se, že nezáleží na tom kde, ale s kým (i u sexu samozřejmě - i když...).

No krasojízda, tak ta to rozhodně byla! V každém slova smyslu. S Verunkou jsme kamarádky od těhotenství našich matek, které to měly naprosto stejně. Sdílely jsme spolu již mnohé - jak cimru, tak oběd (chlapa naštěstí ne). Verunku mám natolik ráda, že mi podepsala můj sňatek s Ondřejem. Vím, že jí můžu zavolat kdykoliv a ona mi to občas zvedne. Že jí mohu plakat na rameno a ona se rozpláče taky. Že jí dám ochutnat kus dortu a ona mi ho zaručeně sní :-)

No a tak jsme si řekly, že máme pro jednou dost plen, rostoucích zubů a cmundění obědů, večeří a zkrátka všeho. Chtěly jsme čas pro sebe. 24 hodin! Jak jsme řekly, tak se stalo. Budiž světlo! Staniž se!

Jak jsem již říkala, s Veru je v oblasti techniky těžké pořízení - odezvu na zprávy mám za několik dní :D Proč to ale říkám. Proto, protože díky této prodlevě nám někdo vyfoukl fleka v Bučickém mlýně. No a tak nezbývalo nic jiného, než sáhnout po druhé volné alternativě - zámeček Kaliště. Na fotkách krása střídá nádheru - realita je dost jiná.

Ale od začátku...

Z Poděbrad jsme se odpíchly vozem Fabia v 11:10 našeho času. Zapnuly jsme Vlastu Korce a jaly se poznávat Kouřim. Bylo to jediné větší město po cestě, a tak jsme zde jsme chtěly poobědvat. Vlastimil nás vedl. Po cestě jsem chtěla vygooglit vhodné restaurační zařízení, avšak internety mi našly pouze "kouřim levně". :D

No nic. Dojely jsme do cíle. Jakmile jsme se rozhlédly zjistily jsme, že Kouřim nebude naše krevní skupina. Byla zde jediná vývařovna, kde byli krajně podezřelí lidé. Padlo tedy rozhodnutí, že podojíme nádrž a zajedeme si 30 km směr Kolín.

Jely jsme. Cestou jsme musely na velmi prapodivné benzínce dofoukat pneu, což se později ukázalo jako velmi zábavný akt. No - dvě blondýny na pasece!

Když jsme dojely do Kolína, již celé hladové, skočily jsme po první restauraci, kterou jsme potkaly (chyba!). Na náměstí, v podloubíčku, plná lidí. Letmo jsme okoukly talíře právě hodujících lidí - vše vypadalo richtik! Inu usadily jsme se a po několika minutovém civění do menu jsme vybraly Caesar a pečenou řepu s kozím sýrem. Jídlo nám přinesly za "krásných" 60 minut. Stihla jsem se dojít vyčůrat na odporné záchody. Když jsem kvalitu WC zmínila před Veru, zesinala. Vzezření toalet prý odpovídá úrovni jídla. No, měla pravdu. TRAGÉDIE OD SHAKESPEARA!

Caesar = lopuch s vejcetem. Můj salátec = studená řepa z kompotu a mrtvý polníček.

Bohužel jsme obě velmi plaché a nekonfliktní povahy, tudíž jsme hezky poděkovaly a zaplatily. Jediné na co jsem se zmohla, že při útratě 197,- jsem si nechala vrátit i ty tři frfně.

Hurá na "zámeček"

Přijely jsme do "malebného kraje" Josefa Lady. Již na první dobrou nás zarazil dálniční most D1, který byl asi 100 m od našeho okena. Pod tímto uchvancancujícím monumentem byla navíc nějaká místní skládka. No, radost pohledět!



Šly jsme se ubytovat...

Zámeček neměl recepci, jen výčep. To mě trochu zarazilo přiznávám, ale nechtěla jsem dělat ukvapené závěry, že. Slečna hospodská recepční nám dala klíče a sdělila, že paní kuchařka nám ukáže pokoj a koupelnu?!!!

Veru vypadala že omdlí. Já též.

Madam kuchařka a portýr v jednom nám výše zmíněné ukázala. Ano, tušíte správně, záchody stejně jakožto koupelna, byly společné pro VŠECHNY! Šly jsme spát na prasáka. Já jsem si omyla haksny, Veru ani to ne.

Po velmi roztržitém ubytování jsme se celé hladové odebraly do restaurace. Jediné ucházející jídlo na jídelním lístku byl smažený sýr. Posléze jsem zjistila, že mé smažené olomoucké syrečky stály 180,- bez přílohy!!! Bylo mi již velmi slabo jak po těle, tak v peněžence. :D

Po úchvatné večeři jsme musely vyřešit opravdu nemilý problém. Měly jsme lahev božolé, ale vývrtku již ne. Veru, žena činu, vyhledala Laďu Hrušně (ne osobně, ale jen na internetech). Tento jinoch nás ve svém videu obeznámil s tím, jak rozdělat víno bez vývrtky (viz video). No, nefungovalo to, tudíž jsem orvala místní šeřík a větevou narvala korek do lahve. Víno jsme vypily na pokoji, kde byl zákaz konzumace alkoholu.






Snídaně, základ dne..

Tak přátelé, to byl vrchol. Snídaně za 150,-, čekaly jsme tedy hody. Kafíčo, croissant, čerstvý rohlík, voňavou kávu.

Realita? 3 plátky Junioru, 3 plátky Eidamu, 3 plátky paprikáše či čo to bolo, jedovatej džus z Penny za 3,50,-, zmrzlá bageta, Pickwick, Florián příchuť vaječný koňak a když jsme požádaly o talíř, slečna kuchařka, portýr, uklízečka nám přinesla 3 volská oka?

A třešnička na dortu byla dvě svraštělá jabélka a nahnilá mandarinka.

Bylo to krásné a příště prosím pěkně něco více "hóhe"!


PS: Chcete někoho nasrat? Kupte mi poukaz do Kaliště!



Komentáře

  1. Ahoj, jmenuji se "Tina Petersen" Jsem z Odense v Dánsku. Byl jsem ženatý 9 let s Oliverem a oba jsme měli spolu dva (2) syny. Oliver byl můj milenec na střední škole, můj vysněný muž a já jsme ho milovali víc, než dokážou vyjádřit slova. Můj manžel najednou začal spát a dávat různé omluvy, proč se nemůže vrátit domů. Děti, které byly zvyklé být vždycky kolem svého otce, ho teď vidí ječmen. Začal mít vnější vztahy s jinými ženami, aniž by zvažoval, jak se budou děti nebo já cítit.

    Celý můj svět byl otřesen a zdá se mi, že jsem ztratil jediného člověka, kterého jsem kdy opravdu miloval. To se ještě zhoršilo v okamžiku, kdy požádal o rozvod ... Snažil jsem se, co mohl, aby mu změnil názor a zůstal se mnou a dětmi, ale veškeré úsilí bylo marné. Prosil jsem a zkoušel všechno, ale nic nefungovalo.

    Průlom nastal, když mě někdo představil tomuto nádhernému, velkému kouzelníkovi, který mi nakonec pomohl ... Nikdy jsem nebyl fanouškem takovýchto věcí, ale prostě jsem se rozhodl neochotně vyzkoušet, protože jsem byl zoufalý a nezbylo mi na výběr ... Udělal zvláštní modlitby a použil kořeny a byliny ... Během dvou dnů mi Oliver zavolal a byl mi líto všech emocionálních traumatů, které mi způsobil, přestěhoval se zpět do domu a nadále šťastně žijeme jako jedna velká rodina. co úžasný zázrak doktor Zuzu udělal pro mě a moji rodinu. Pomohl mi také vyřešit můj problém s artritidou, se kterým se zabývám celá léta

    Představil jsem mu spoustu párů s problémy po celém světě a měli dobré zprávy ... Pevně ​​věřím, že někdo tam potřebuje pomoc. Pro naléhavou pomoc jakéhokoli typu kontaktujte lékaře Zuzu nyní prostřednictvím jeho e-mailu: doctorzuzutemple@gmail.com nebo WhatsApp ho na +2347013499818 a také kontaktujte doktora Zuzu na Vibru prostřednictvím +2347013499818

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...