Zápisník jedné Radky

Opravdu reálně jsem si myslela, že s blogem končím. Nevím proč, zkrátka pocit. A najednou mi začaly chodit zprávy, že vás moje články baví a třeba se v nich i vidíte. A tak s koncem ještě počkám... Já psaní zkrátka miluju. Je to můj způsob ventilace a vyjádření sama sebe. Nepíšu proto, abych dostala nějakou spolupráci na krém na prdelku, nepíšu proto, abych měla "lajky". Píšu proto, abych dala terapii sama sobě. A možná i někomu dalšímu. Moje knížka číslo dvě je už těsně před pomyslným porodem a já se nemůžu dočkat, co na ní řeknete. Je jiná než "STŘAPATKA". Je veselá, ale i hodně smutná. Je vtipná, i k zamyšlení. Asi taková, jako jsem já. Svoje stáří a možná že i druhou polovinu života si představuju tak, že budu jen cestovat a psát. Budu mít ten svůj vysněný dům (už vím, který to je, ale nic vám neřeknu:-), terasu, výhled na les, tři děti, bulteriéra, dosavadního manžela :-), dobrou kávu v ruce a úsměv na tváři. Můj život je přesně takový jaký má být. Moje p...

Jak často posloucháte svoje myšlenky? Musím říct, že já až donedávna téměř nonstop. Nechala jsem se požírat strachem, pohlcovaly mě domněnky, vytvářela jsem si scénáře a smyšlené reality. Ale teď, díky mému skvělému kamarádovi, který spolu s mým manželem apeluje na statut Buddhy, už to nedělám :-) Zjistila jsem, respektive došlo mi, že mysl je velmi chytrá a zákeřná dáma, která nás tlačí někam, kam nechceme. Když přestaneme mysl poslouchat a začneme být více ve vědomí, život se najednou úplně obrátí. Jakmile mám z něčeho strach, normálně ho pošlu k šípku (většinou volím ostřejší slova) :-) A opravdu to funguje. Pokud nevím, co dělat nebo nevím, jestli dělám dobře, přestanu to řešit. No a světe div se, ono se to opravdu vyřeší samo. Zmíněný kamarád mi radí, že vlastně nemusím dělat vůbec nic - jen házet všechny myšlenky do vědomí. Strach ještě nikdy nikoho nikam neposunul . Teď, když se bojím, beru to jako výzvu a prostě jdu do toho. Pokud by to nemělo vyjít, přijde jiná příležit...