Přeskočit na hlavní obsah

Dejte strachu vale!

Jak často posloucháte svoje myšlenky? Musím říct, že já až donedávna téměř nonstop. Nechala jsem se požírat strachem, pohlcovaly mě domněnky, vytvářela jsem si scénáře a smyšlené reality.

Ale teď, díky mému skvělému kamarádovi, který spolu s mým manželem apeluje na statut Buddhy, už to nedělám :-) Zjistila jsem, respektive došlo mi, že mysl je velmi chytrá a zákeřná dáma, která nás tlačí někam, kam nechceme.

Když přestaneme mysl poslouchat a začneme být více ve vědomí, život se najednou úplně obrátí. Jakmile mám z něčeho strach, normálně ho pošlu k šípku (většinou volím ostřejší slova) :-) A opravdu to funguje. Pokud nevím, co dělat nebo nevím, jestli dělám dobře, přestanu to řešit. No a světe div se, ono se to opravdu vyřeší samo. Zmíněný kamarád mi radí, že vlastně nemusím dělat vůbec nic - jen házet všechny myšlenky do vědomí.

Strach ještě nikdy nikoho nikam neposunul. Teď, když se bojím, beru to jako výzvu a prostě jdu do toho. Pokud by to nemělo vyjít, přijde jiná příležitost. A víte co je ještě super? Když máte z něčeho strach, představte si, co nejhoršího se může stát - někdo vás pošle do háje? přijdete o práci? Super, stím přece můžete úplně v klidu žít. Pokud zjistíte, že můžete žít i s tím nejhorším možným scénářem, hodně se vám uleví.

Najděte si na YouTube léčitele Ledvinku, Josefa Hoanga a pošlete strach tam, kam patří, do hajzlu!



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...