Trvá mi poměrně dlouho, než si někoho pustím k tělu. Ano, jsem vlastně docela přátelská a snažím se na lidech vidět to dobré. Než se ale otevřu a pustím někoho do svého srdce, trvá to. Dřív to tak nebylo, všem jsem říkala všechno a tak jsem jim dala na stůl hned all in, což nebylo dobře.
Lidé mým životem tak různě pluli. Přicházeli, odcházeli a pár jich zůstalo. Někdo nesnesl mou akčnost, cílevědomost, vervu. Jiný zase nedával přecitlivělost, impulzivitu a zranitelnost. Někdo mi nevěřil, někdo mě neposlouchal, někdo mi nevěnoval žádnou pozornost - nebyla jsem v jeho zorném poli.
Já jsem dřív soudila. Pořád! Fakt pořád. Ta je taková, ten makovej, jenom já jsem bez chyby. Říkala jsem lidem, co chtěli slyšet a velmi často se to neslučovalo s mým já.
Teď jsem před každým člověkem ta stejná a jedna jediná já. Spíš poslocuhám, než mluvím. Když se mě někdo zeptá tak odpovím, ale neříkám jeho vytouženou pravdu, říkám tu mojí - není to ani dobře, ani špatně, prostě to je. Když se s někým nechci vidět, nehledám milosrdné lži proč, zkrátka řeknu narovinu, že nechci. Bez omáčky. Lidi moc neobjímám. Není mi to přirozený. Je to pro mě hodně blízký akt, takže obejmu jen opravdového přítele, děti (všechny) a rodinu. Kdo mě zná tak ví, že jsem nikdy nedávala svým"kamarádkám" pusu na přivítanou a respektovali to. Teď, když mám ve výsledku žádná celá čtyři kamarádky, a opravdu o nich vím, že mě znají do mrtě a já zase je, tak ty s láskou obejmu.
Jedna moje kamarádka tu je se mnou od narození. Jsme v mnoha věcech diametrálně odlišné, ale nebereme se navzájem vážně a víme, že smích je lék. Nikdy jsme se nepohádaly. Známe se tak dobře, že to sama nechápu. Obdivuju ji za mnohé a i když ona sama o sobě pochybuje, já o ní nikdy.
Druhá moje kamarádka je tu asi dva roky (já a počty). Ale od prvního momentu bylo jasné, že to mezi náma jiskří. Chemie. Jsme taky vlastně jako oheň a voda, ale víme to o sobě. Já jsem tajfun, ona klidná řeka. Ale máme mezi sebou empatii a lásku. A i když by někdy hrozil elektrický výboj tak víme, že jak rychle přišel, tak odejde.
Třetí kamarádka, kterou znám dle mých výpočtů deset let, je moje sestra od jiné matky. Říkáme si to vzájemně, protože to tak cítíme a já mám pocit, že v nějakém předchozím životě jsme tu matku stejnou měly. Gába je člověk, který mě neskutečně podporuje a říká laskavá slova kdykoliv cítí, že je to potřeba. Ale když řekne "ticho tam", stáhnu půlky, aby mě do nich nenakopala. Jsem vděčná za náš vztah, který je založený na velké otevřenosti a pokoře k nám samým. Gába o mě ví opravdu všechno. Ví i to, kdy nemám náladu na sex (ne s ní, pohcopitelně) a kdy jsem na někoho (sebe) nasraná doběla. Zná moje děti, moje návyky, moje zlozvyky. Nemusím mluvit a ona ví. Respektuje mé chyby, protože ví, že ty mé jsou i její - jsme si nazvájem zrcadlem.
Čtvrtá kamarádka, která je mi po boku tak nějak na etapy, chvíli je a chvíli není a přesto stále je, pro mě znamaná čistotu, něhu, lásku a svět bez absence zla.
My všichni jsme sei zrcadlem...
Málokdy se mi stane, že cítím s někým opravdové propojení. Ale teď, kdy se mé, řekněme napojení opravdu rozvibrovalo a zvýšilo, to poznám na první dobrou. Pár blízkých duší okolo mě tančí a já čekám až se naše pohledy víc střetnou...
A pak je tu Ondra, můj muž. Hodně lidí nám náš vztah nevěří (možná ve skutečnosti nevěří tomu svému, hm?), ale my víme. Jsme spřízněné duše. Ondra je hlavně můj přítel. Zná veškeré mé tváře, tehdejší pózy, umí ustát mé nálady a emoční hurikány. Dokáže pochopit a přijmout můj pláč a smutek. Směje se mému šílenému smíchu. Děkuju že jsi!
A pak je tu můj duchovní učitel, rádce a přítel, bez kterého bych nebyla na své cestě. Směruje mě, dává nenápadné mantinely a už pouhá jeho přítomnost je lék.
A co vy, přátelé, kteří čtete můj blog. Když se řekne "Radka Sezimová", co vás jako první napadne? Jóga, máma, šílenec, rak, pisálek, lesana.....nebo cokoli jiného?
Lidé mým životem tak různě pluli. Přicházeli, odcházeli a pár jich zůstalo. Někdo nesnesl mou akčnost, cílevědomost, vervu. Jiný zase nedával přecitlivělost, impulzivitu a zranitelnost. Někdo mi nevěřil, někdo mě neposlouchal, někdo mi nevěnoval žádnou pozornost - nebyla jsem v jeho zorném poli.
Já jsem dřív soudila. Pořád! Fakt pořád. Ta je taková, ten makovej, jenom já jsem bez chyby. Říkala jsem lidem, co chtěli slyšet a velmi často se to neslučovalo s mým já.
Teď jsem před každým člověkem ta stejná a jedna jediná já. Spíš poslocuhám, než mluvím. Když se mě někdo zeptá tak odpovím, ale neříkám jeho vytouženou pravdu, říkám tu mojí - není to ani dobře, ani špatně, prostě to je. Když se s někým nechci vidět, nehledám milosrdné lži proč, zkrátka řeknu narovinu, že nechci. Bez omáčky. Lidi moc neobjímám. Není mi to přirozený. Je to pro mě hodně blízký akt, takže obejmu jen opravdového přítele, děti (všechny) a rodinu. Kdo mě zná tak ví, že jsem nikdy nedávala svým"kamarádkám" pusu na přivítanou a respektovali to. Teď, když mám ve výsledku žádná celá čtyři kamarádky, a opravdu o nich vím, že mě znají do mrtě a já zase je, tak ty s láskou obejmu.
Jedna moje kamarádka tu je se mnou od narození. Jsme v mnoha věcech diametrálně odlišné, ale nebereme se navzájem vážně a víme, že smích je lék. Nikdy jsme se nepohádaly. Známe se tak dobře, že to sama nechápu. Obdivuju ji za mnohé a i když ona sama o sobě pochybuje, já o ní nikdy.
Druhá moje kamarádka je tu asi dva roky (já a počty). Ale od prvního momentu bylo jasné, že to mezi náma jiskří. Chemie. Jsme taky vlastně jako oheň a voda, ale víme to o sobě. Já jsem tajfun, ona klidná řeka. Ale máme mezi sebou empatii a lásku. A i když by někdy hrozil elektrický výboj tak víme, že jak rychle přišel, tak odejde.
Třetí kamarádka, kterou znám dle mých výpočtů deset let, je moje sestra od jiné matky. Říkáme si to vzájemně, protože to tak cítíme a já mám pocit, že v nějakém předchozím životě jsme tu matku stejnou měly. Gába je člověk, který mě neskutečně podporuje a říká laskavá slova kdykoliv cítí, že je to potřeba. Ale když řekne "ticho tam", stáhnu půlky, aby mě do nich nenakopala. Jsem vděčná za náš vztah, který je založený na velké otevřenosti a pokoře k nám samým. Gába o mě ví opravdu všechno. Ví i to, kdy nemám náladu na sex (ne s ní, pohcopitelně) a kdy jsem na někoho (sebe) nasraná doběla. Zná moje děti, moje návyky, moje zlozvyky. Nemusím mluvit a ona ví. Respektuje mé chyby, protože ví, že ty mé jsou i její - jsme si nazvájem zrcadlem.
Čtvrtá kamarádka, která je mi po boku tak nějak na etapy, chvíli je a chvíli není a přesto stále je, pro mě znamaná čistotu, něhu, lásku a svět bez absence zla.
My všichni jsme sei zrcadlem...
Málokdy se mi stane, že cítím s někým opravdové propojení. Ale teď, kdy se mé, řekněme napojení opravdu rozvibrovalo a zvýšilo, to poznám na první dobrou. Pár blízkých duší okolo mě tančí a já čekám až se naše pohledy víc střetnou...
A pak je tu Ondra, můj muž. Hodně lidí nám náš vztah nevěří (možná ve skutečnosti nevěří tomu svému, hm?), ale my víme. Jsme spřízněné duše. Ondra je hlavně můj přítel. Zná veškeré mé tváře, tehdejší pózy, umí ustát mé nálady a emoční hurikány. Dokáže pochopit a přijmout můj pláč a smutek. Směje se mému šílenému smíchu. Děkuju že jsi!
A pak je tu můj duchovní učitel, rádce a přítel, bez kterého bych nebyla na své cestě. Směruje mě, dává nenápadné mantinely a už pouhá jeho přítomnost je lék.
A co vy, přátelé, kteří čtete můj blog. Když se řekne "Radka Sezimová", co vás jako první napadne? Jóga, máma, šílenec, rak, pisálek, lesana.....nebo cokoli jiného?
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.