Zápisník jedné Radky

Dneska vám popíšu noci s Božským. S tím malým. Ne s jeho malým. S tím malým Božským. Prostě s naším synem. Jen aby nedošlo k nějaké nepovedené slovní hříčce :-) Náš šťastný Buddha spí sám ve své cimře již od dodávky z porodnice. Nelekejte se. Nejsem krkavčí matka, ani nebydlíme v hradu. Adámka pokoj je ihned vedle naší ložnice . Takže co by kamenem dohodil. Naše noclehárna je totiž tak malá, že by nebožátko musel levitovat ve vzduchu, nebo spát s námi v posteli a já v díře mezi postelí a zdí, což nelze (pár nocí tedy ano, ale celý život??). Adys usíná sám (díky Bohu za ty dary!). Pohádky či jinou neméně závažnou literaturu mu čtu přes den, jelikož v předspánkovém čase ho tato činnost nezajímá. Před uložením do kanafasu zkonzumuje večeři jako velký chlap. Třeba včera měl špenát a brambory (bez uzeného). Poté si dá místo piva lok rýžového mléka, pomorduje plyšového medvěda, kousne neméně plyšovou lišku do hlavy, otočí se na bok a spí. Celý tento proces se završuje do 30 minut po u

Všechno se mění. Nemůžeme to ovlivnit. Ať už jde v proměnu z holčičky v dámu, nebo chleba v topinku. A já se teď s vámi podělím o to, jak šel čas s Radkou :-) Narodila jsem se 1.7.1989 císařským řezem. Modrooká, blonďatá křivochcalka.   O "pár" let později jsem porodila taktéž císařským řezem syna Adama :-) Na základce jsem nebyla zrovna královna ročníku. Prsa jsem "měla" až v prváku na střední a nosila jsem šaty s kanýrem. Co se vlasů týče, byla jsem chameleon. Dlouhé, krátké, blonďaté, hnědé. Teď už jen krátké.  Tak, to všechno jsem já. Malá, velká, tlustá, hubená, naštvaná veselá.

Vařím a dokonce i jím. Fakt neke. Obojí je asi specifické, ale děje se to. Bůček, Uherák ani Budapešťskou pomazánku do břicha neposílám to je fakt, jde spíše o drobné zrnstvo. Aby nedošlo k mýlce - Božský je všežravec (krom segedínu a jater pozře téměř vše). Vařím mu co hrdlo ráčí. Od jeleního guláše až po kuřízek. Jsem vegetarián umějíc vařit mrtvou zvěř. Domnívám se, že uklohním vše. Pouze kynuté věci mi činí lehký "trabl". Nejradši vařím lehké a zdravé variace. Božský vždy ochutná a někdy s díky odmítne. Nejvíc mě baví vařit, když nemusím. To je ale pešek, protože musím téměř každý den. To, že musím mě ale ne vždy donutí k tomu, abych to konala. A to pak nastoupí Ondřej, chopí se vařečky a klohní. To má za to, že nutně potřebuje dennodenně domácí obědy. Co se Adámka týče, vařím mu vše domácí. Od piškotů po pórkovou polívku, kterou na mě komplet fluše. "Skleničky" mu nekupuju. Zaprvé mi to přijde škoda peněz a zadruhé  nejsem lemra líná, takže těch 10 min

Snad živá. No opravdu. Doufám. Přece jenom je mi 27 pryč, tzn. pokud dobře počítám (matematika byla vždy mou velmi slabou stránkou), že mi bude 57. Takže předpokládejme, že budu stále hebká, svěží a žádoucí.. Představovala bych si to asi takhle... Sedím na zápraží svého domu s terasou, je babí léto, podzim...a já píšu svůj třetí bestseller...a pak jsem se probudila :D Tak znovu. Sedím na zápraží svého domu s terasou, je babí léto, podzim...a já píšu svůj již čtvrtý bestseller . Piju si zázvorový čaj nebo dvojčičku rulandy. Okolo mě prochází prošedivělý Božský, který mě i po 40 letech (uuf) vztahu miluje (nevadí mu povislá prsa a vrásky kolem očí a pořád se mnou provozuje sex) a pohladí mě po vlasech. Na zahradě si prozpěvuje moje vnučka, kterou zrovna houpe na kolenou můj syn (který je hokejista nebo bubeník - ještě v tom nemám zcela jasno). Občas se zastavím v redakci časopisu , do kterého sem tam napíšu nějaký ten "chytrý" článek. Okolo zahrady se handrkuje o své m

Ve svůj den "D" jsem měla opravdu napilno. Doslova. Můj krok byl rychlý. Tak rychlý, že jsem málem nedošla na záchod. Ano, střeva pracovala na plné obrátky. Naštěstí zůstalo vše tam, kde mělo. Obřad jsme měli v 16 h. Co to znamená? Jediné. To, že máte na všechno dost času . I na to se stresovat. Má to mnoho výhod, ale i nevýhod. Jako velké mínus se mi jevil fakt, že jsem celý bóží den chodila nenalíčená . Zaprvé vypadám jak vyblitý lečo a zadruhé si bez vrstvy řasenky připadám velmi nedomrlá. Nicméně jsem to vydržela. S vypětím sil to zvládl i Ondřej, který si mě nakonec vzal :-) Jsem perfekcionistka . Dělám si tím dost problémů. Chci zvládnout všechno sama a nenechám nikoho aby mi do čehokoli žvanil. Občasně pomoc přijmu, ale po té si to stejně předělám podle svého gusta. A jinak tomu nebylo ani ve svatební den. Ráno jsem vstala, obstarala Adámka a předala ho mé kamarádce na dopolední "prázdniny". Mezitím, co se malý tetelil u tetičky blahem, já jsem střída

Předem bych se ráda omluvila svému Zápisníku, že jsem ho zanedbávala. Promiň. Byla svatba. Veliká svatba. Radmila se vdala. Už není Hartmanová. Seznamte se s mladou paní Božskou. Naše hippie květinová svatba byla dechberoucí. Alespoň pro mně. Dobrá nálada doprovázela každičký svatební milimetr. Dresscode byl božský! Zprvu jsem své kamarády ani nepoznala. V květinovém outfitu přišel každý! Prostě dokonalá souhra.. Obřad jsem moc nevnímala...Celou cestu k oltáři se mi klepala brada. Chtělo se mi plakat a tak jsem nechala emocím volný průchod :-) Rozmazala jsem si tvářenku, ale jen lehce. Nikdo si nevšiml. Svatební řeč byla šitá na míru. Psala jsem jí totiž já. Chtěla jsem, aby byla osobní a jen pro nás. Povedlo se. Nevím, jestli byla dokonalá, ale byla naše. Po obřadu po nás házeli svatebčané květiny což byla naprostá pecka. Rýži si strčte za klobouk :-) Celý den bylo zataženo a místy nám pršelo štěstí. Pro někoho opruz, pro nás ideální počasí. Afterp

Včera 3.9.2016 jsme se spolu rozloučili. Pa pa a šáteček. Za 14 dní započne vládu paní Sezimová - jsem na ní zvědavá, na nádheru :-)) Ale teď vážně. Měla jsem tu nejkrásnější rozlučku jakou jsem si mohla přát... Moje kamarádky se navzájem téměř neznaly. A o to víc si vážím jejich společné komunikace a následné stejné noty, která byla tak nenucená a přirozená. Zdálo se, že se takhle dohromady známe věky věků. Ale opak je pravdou. Tato skupinka spolu byla poprvé . Pro někoho znamená rozlučka se svobodou alkohol, kocovinu, výpadky paměti, odpudivého striptéra, tanec až do rána a možná i nějaký ten sexuální hřích.  Jsem opravdu šťastná, že se mi toto vyhnulo. Tančícího policistu s lesklou, plešatou hlávkou, to bych nedala. Šla bych blejt do záhonu :D Bylo vidět, že kamarádky mě znají do nejmenšího detailu. Vědí jaká jsem a podle toho vypadalo i loučení. Oč kráčelo? O předsvatební rituál . Že jste o tom nikdy neslyšeli? Chápu, já až do včerejška taky ne. Byl to neskutečně emotivn