Zápisník jedné Radky

Myslím, že jsem to už několikrát nakousla. Jsem pokus o vegetariána. Pokus kvůli tomu, že jím například máslo a lososa a krevety a taky vejce. Ale jím zdravě. Kromě smažáku, hranolek a sladkých kynutých knedlíku od táty. Nejíst maso je v módě. To mě ale nezajímá. Mně se chce z masa zvracet. A aby toho nebylo málo, trávím ho sto let a jednu zimu. A to i kuře. Takže ho prostě nejím. Ani šunku. Ta mi zase smrdí. Maso nejím baj vočko od 16. Svou zásadu jsem porušila v těhotenství, kdy mi maso chutnalo. A tak jsem ho jedla. Porodem to však velmi rychle skončilo. Člověk by se měl řídit svým tělem . Ne trendy. Takže prosím pózy stranou. Jestli vám maso chutná, dejte si ho. A jestli ne, tak ne. Jednoduchá matematika. Žádná vyšší dívčí, že.. Sladkosti . Velké téma. Miluju je. Ale jelikož nechci mít zadnici jako vrata od stodoly, krotím se. Sem tam si něco dám, ale s mírou. Sladké chutě se ale vzdát nechci, neumím a nedokážu. Proto si připravuji různé zdravé alternativy s arašídovým máslem

Ano. Narodí se potomek. Krásné, voňavé děťátko. Rodina se veselí. Rodina se raduje. Je to krásný čas, který nenahradí nic na světě. Nezapomínejte ale, že jste nejen matka a kojná, jste totiž i žena a milenka (i když se vám někdy nechce) :D Nechoďte nahoře bez. Nikdy. Teda "nikdy" platí jen tehdy, nemáte li napumpované silikony, které prostě vyžadují vypustit kozy v háj. To je jasný. Používejte líčidla. Teda, abysme si rozuměli. Tuna makeupu, linka, že vám není oko vidět, vykonturované obočí ala Brežněv či blankytně modré stíny- to prosím pěkně ne. To je jiná liga. Použijte řasenku, pudr, tvářenku a holka čauky mňauky je na světě. Méně je více. Ale ne zase úplně málo. Však víte. Kadeřník, mani, pedi, kosmetika nejsou sprostá slova. Sex je nutnost. Berte to jako fakt. Poblije li vás díťátko, převlékněte se. Jinak bude smrdět. A to dost. Užívejte parfém. Viz bod o blitkách. Chvalte svého muže a to i tehdy, když vás vytáčí doběla.

Náš malý Řepánek, Fazolka, Brambůrek je už dospělák. Roste jako z vody, papá jako o život.  Příští týden 5 měsíců, v srpnu půl roku, za chvíli 15 a přivede si domů tu krávu a už mě nebude mít rád :D Je to láska. Taková ta láska, co hory přenáší. Bez nadsázky. Není to klišé. Je to hluboká pravda. Holá lebka mu obrůstá tmavým vlasem, obočí se zbarvuje do barvy uhle. Řasama by mohl trumfnout kdejakou mrkačku z komunismu. Dolíčky ve tváři ho dělají ještě o tolik krásnějším. každý si myslí, že má dolíčky po otci, tedy po Božském, ale heleee já je mám jako taky! A větší! Ha! Faldíčky na nožičkách z něj dělají malého Buddhu, stejně jako ty na ručkách. V mých očích je můj Adam ten nejkrásnější Adam na světě. Teď tady huláka při montování hrazdičky. Nejde mu sundat plyšový šnek. Jdu mu pomoct.

Adámek se narodil 8. února 2016. Od dubna téhož roku se dávám zpátky dohromady. Respektive své tělo. Psychika je až na laktační demenci celkem v pohodě.. . V průběhu těhotenství jsem přibrala 18 kg. A to jsem si prosím zase až tak nevyžírala. Zdálo se mi, že kila lítají nahoru jen ze vzduchu. Málokdo by asi řekl, že jsem přibrala opravdu tolik. Usadilo se mi to totiž do hlavy, kterou jsem měla jako obří pučmeloun :D No nic. Před těhotenstvím 60 kg. V den porodu 78 kg. Dnes 56 kg. Jím hodně zdravě (až na drobné hříšky - rovnováha musí být). Dvakrát až třikrát týdně běhám, ob den jóga a třikrát týdně cvičení se závažím, tedy mým synem. Dřina se začíná vyplácet, tak to nevzdávejte. Všechno jde! :-)

Usnula. Spí. Nechává si zdát ten nejdelší sen svého života. Poslední sen. Sen, který už nikdy neskončí... Když si večer leháme do postele, asi si ani neuvědomíme, že už se nikdy nemusíme probudit, Že už třeba nikdy neuvidíme své milované a oni nás. Babička si večer lehla. Šla spát jako obvykle. Její srdce se ale rozhodlo, že už nespatří další den. Odešla za dědečkem. Byli bez sebe už moc dlouho. Přišel si pro ní a už jsou zase spolu. Tak, jak jejich láska začala, tak i skončila. Ruku v ruce. Tančí spolu mezi anděly a užívají si jeden druhého. Taková je moje představa nebe.. Ke svým prarodičům jsem měla vždycky ten nejkrásnější vztah. K obou dědečkům, k oběma babičkám. Představovali pro mě jakýsi únik z reality. Když jsem byla malá, spala jsem u nich víkend co víkend. Vyprávěli mi příběhy o svém dětství, které jednou budu vyprávět třeba i já svým vnoučatům. Ne vždy to bylo zalité sluncem. Děda Standa byl protiva s laskavým srdcem. Stejně jako můj táta. Nedal na sobě znát smutek, a

Za svůj středně dlouhý život (za 14 dní mi bude už 27??!) jsem již vypozorovala mnohé...A tak bych se s vámi ráda poradila o tak zvané rodinné postřehy. Naše rodina je totiž dámy a pánové opravdu materiál. Moje babička . To je kapitola. Tedy respektive obě moje babičky. Samozřejmě jsou hodné, laskavé a snesly by modré z nebe. To mají babičky tak nějak už v popisu "práce" :-). Ale ráda bych vám popsala jejich jistá specifika :-) Například tedy babička - říkejme jí Růženka, kdyby se náhodou dostala k internetu, který neumí používat - tak ta, ta si libuje v nemocničním prostředí. Například onehdá se jí nepozdávala stolice (jedla papriku a myslela si, že krvácí). Nažhavila tedy drát a volala mému otci. Ten ihned přijel domnívajíc se, že má babička na kahánku. Když dorazil, měla již sbalený kuférek a čekala na odvoz na internu. K jejíž smůle jí nehospitalizovali, byla to již zmíněná paprika odrůdy kapie. Po této zkušenosti můj drahý papá pravil, že k narozeninám babička dosta

Období nenasytného kojence. Jo, to je přesný. Naše bezedné miminko papá co mu síly stačí. Hlavně v noci, má sladká Emčo.. Náš sladký spáč je fuč. Jako lusknutím prstu ho nahradil noční pařmen, který za doprovodu tuc, tuc pláče vyžaduje chléb náš vezdejší.. Usínání je poklidné. Obvykle je do 19:45 tuhoň. Ale pak. Estráda začíná kolem 23h. A pak už to jede. Hezky pěkně každou hodinu mlíčko, mámo. A jestli ne, sním tebe, tátu a pak i Koudyho a jako dezert otylého Charlese. Včera jsem se rozhodla, že dám Adámkovou na noc rýžovou, nemléčnou kaši . Nejen, že ji slupnul jako malinu a nevyprskl ani deko, on se u toho i smál! Potom se dojel mlíkem z prsu levého, stejně jakožto z pravého a v 19:15 již zařezával. Nahlas. Radost netrvala dlouho. Okolo půlnoci opět ta samá písnička. Hlad. Podstrojovala jsem mu tedy co hodinu až do 3:12. Poté jsem zahodila veškerý svůj morální kodex a zastlala malého Božského k sobě do postele. A víte co? Najednou spal až do 6. Poté samozřejmě opět hla

To, že je láska nejdůležitější na světě, to víme. A co je kromě čokolády ihned na dalším stupínku? Schopnost naslouchat svému tělu. Co si budeme povídat, je to sakra dřina! :-) Snažím se to naučit. Naslouchat a poté dělat to, co mi moje tělo říká. Někdy (často) to přepálím a pak se dějí různé věci. Může to být rýma, kašel, špatná nálada, vyrážka - cokoliv, čím mě může tělo varovat. Hele Radmilo, jsi snad hluchá? Nejsem, jen občas neposlouchám.. Můj životní styl je dá se říci zdravý... ovšem ne ve 100 %. Někdy prostě dostanu chuť na smažák (včera), čokoládu (předevčírem) nebo na tzv. líny stav (minulý týden). A tak se prostě nepřemáhám, nevyčítám. To je nejdůležitější. Nevyčítat. Protože když sníte třeba hranolky z Mekáče a ihned po prvním polknutí už vidíte ručičku na váze, která nezadržitelně stoupá, bude to tak. Pokud si ale ty hrany dáte, řeknete si jak to bylo dobrý a že se nic neděje, nepřiberete ani deko. Všechno je v hlavě přátelé.. Jako ne vždy to funguje, co si budeme po

Ano, i u Božských není každý den jako malovaný. Tak třeba včera, jo. Nejdřív jsem vstala zadnicí vzhůru (jakože úplně na hovno)  i za to mohl samozřejmě Božský. Jak jinak. To, že dýchal až prapodivně nahlas, se mi též zdálo nasrání hodné.. Jen co přišel domů, rozsupěla jsem se. Koukal jako vždy, ovšem já jsem si to nemyslela. Sjela jsem ho tedy, co čumí. Chudák nevěděl, oč kráčí, tak raději mlčel. To mě pobouřilo ještě víc. Optala jsem se tedy, proč blbě čumí a nemluví. Vzal si Adámka a začal dělat cukrbliky. Vynadala jsem mu, že mluví jako idiot :D Mlčel a blbě čuměl dál. Večer mě pobuřovalo každé jeho gesto. I to, jak držel sklenku.Prostě divně. Zapnul fotbal, když byla Ulice. Vztekle jsem to přepnula. Božský nic nenamítal a to mě naštvalo. V 20:00 jsem uspala malého pana řepánka a rozhodla se, že jdu do kanafasu. Božský mě políbil, ale divně mu trčel vous, tak jsem si to neužila :D Odešla jsem do ložnice, přichází Božský.Že jde prý také spát. Vztekle jsem se otočila hubou ke z

Ano, veselka bude. Božský se nerozmyslel a prý mě vskutku pojme za ženu. Celá sláva se uskuteční v září. Jo letos. Je to za pár. Přípravy jsou v plném proudu. Božský mi vše odkývá. Někdy jen kývá, neví na co a pak se diví, co to zase odsouhlasil. Jenže já mám fištróna a vždy, jakmile mi přitaká, ihned se chopím akce. To znamená, že objednávám, kupuji, zamlouvám. Včera jsem pobalila mini Božského a vydala se směr ku Praze. Spolu s mou milou svědkyní jsme jeli vybírat šatstvo na onen den. Čekaly nás lapálie ve formě selhání navigace a bludného kruhu na Vinohradské ulici. Vše jsme naštěstí zvládly a Adámek spolupracoval na výtečnou (i když byl počůraný durch). Celá věc se vydařila, šaty padly jako ulité a já mám ty své vysněné! Postava už je skoro doladěna. Dnes po ránu mě váha mile překvapila. Ukázala mi 57 kilo, což jsem neměla ani nepamatuju.