Zápisník jedné Radky

Bez nadsázky nejkrásnější film, který jsem viděla. Plakala jsem od začátku až do konce. Nemyslete si ale, že jde o nějaký názor odborníka. Co se filmů týče, jsem taková stará panna. Já radši knížky, ale to víte.  tahle nesmí v mé knihovně chybět! Takže...milý Ježíšku.. O co jde? O děti. Respektive o malou holčička Annabell. Je jí deset. Je neskutečně krásná, milá a má dolíčky ve tvářích. Na první pohled jsem se do ní zamilovala. Anne, jak jí rodina říká, žije spolu s rodiči, sestrou Abbie a Adellyn na statku, kde mají opravdu kouzelný domov.. Všichni se mají tak moc rádi, že už to mě dojalo... Jednou v noci začne ale Annie zvracet. Lékaři se domnívají, že jde zprvu o nějakou žaludeční koliku, poté intoleranci na laktózu. Holčičce se ale neulevuje, ba naopak. Je jí zle, zvrací, nemůže jíst, má nafouklé bříško.. Sledem různých okolností a "náhod" se dostane malá Ann do rukou úžasného lékaře Nurka, který si mě získal. Nešlo o žádného seriózního konzervu, n

ALKOHOL - přátelé, to nejde moc dohromady. Jak bych tak řekla, nejsme v přízni. Jakmile pozřu více než dvě deci vína, kulantně řečeno bliju jako šakal. Jediné, co mi dělá jakž takž dobře je gin versus tonic. SLADKOSTI - musím to komentovat? Musím to vážně komentovat? Slané k životu nepotřebuji - nebo jen ojediněle. Ale takové lívance, palačinky, čokolády, Šufánci to je moje zkáza. Jednou zemřu jako stará, tlustá kobliha! POHYB - ano, ten aplikuji. Vcelku často. Běhochůze s kočárkem, jóga, mučení břišního špeku každé ráno, výpady s knedlíčkem Božským, skoky do schodů když jdu vynést koš a tak. VÁNOCE - tak ty prostě MILUJU! Chtěla bych mít celý rok advent! Pořád bych pekla cukroví, pila svařák (jen krapet, pak přece zvracím), věšela jmelí (líbala se pod ním, za ním, pod ním, na něm), koukala na pohádky, čuchala jehličí, zdobila stromek, jedla perníčky, kupovala dárky (což by vyžadovalo navýšit příjem - značně) a dostávala dárky (i bez navýšení). CESTOVÁNÍ - máme se rádi. M

Myslím si, že o matkách na mateřské kolují neblahé pomluvy. Ráda bych to vše uvedla na pravou míru. Chyba je s největší pravděpodobností v Matrixu, nebo nevím. Prázdný koš na prádlo Tak to je mýtus číslo jedna. Toto "sousloví" je prostě vyňato ze sci fi beletrie, protože v normálním životě neexistuje! Koš na prádlo není nikdy prázdný! Vím, nikdy neříkej nikdy, ale v tomto případě opravdu NIKDY! A když už se mi zdá, že se podívám na dno, přijde Božský a hodí tam ponožku (ano, jednu ponožku. Na tu druhou vyhlásí pohřešovací embargo). Myčka je výmysl moderní doby To možná ano, ale díky Bohu za ty dary! Stát nonstop u škopku s rukama ponořenýma do extra ultra supr trupr jemného a skvělého jaru, to je má noční můra. Anaa to jak je tento přípravek vystlaný superlativy, mě dost vytáčí. Svědí po něm ruce a štípe mě z něj nos! Mateřská je prostě pohoda jahoda a matky jsou happy jak dva grepy Tak s tím na 70% souhlasím. Jenomže i toto má své "ALE"! Být doma a st

Jsem klasický čokoholik. Zdá se mi to už ale opravdu na hraně! Je normální sníst každý den alespoň pidimidi kousíček čokolády? Ondra hrozí, že ji přede mnou bude zamykat. To ale neví, že najdu klíč. A pokud ne, najdu kladivo. Nějaká Milka ta mě tedy opravdu neuspokojí. To je s prominutím sladký hnus, velebnosti. To kolem té opravdové čokolády ani neprošlo. Takže čokoláda na vaření je nejnižší možný level. Nejlepší je ta z Lidlu. Pokud není v dosahu mistr Lidloň, beru i Orion.  No a potom už se to jenom stupňuje. Miluji vysokoprocentní čokošky od Lindt! (moment, uslinila jsem si klávesnici). V kuchyni mám miniaturní šuplíček, kde se musí vždycky!!! nějaká hořká slabost vyskytovat. Pokud ne, jsem schopná obrátit byt vzhůru nohama a najít alespoň nějakou nouzovku ve formě čehokoliv sladkého. A to jsou vám potom prasácké orgie! Když není doma Božský, jsem jako utržená ze řetězu. Sednu si do houpacího křesla, otevřu knihu a místo odšpuntování božolé, trhám obal čokolády. Nenápadn

Každý člověk by měl být občas sobec. Alespoň v tom ohledu, že si má sem tam sednout na zadek a nic nedělat. A ne, není to flákání, je to prostě potřebný restart organismu. A jak často sedím na zadku? No pokud omylem zakopnu, nebo dostanu li se do pozice Lotosového květu . Já odpočívám tak nějak v "letu". Moc ráda peču , takže vypínám tu věc tam nahoře, které se říká hlava, například při klohnění koláčů či sušenek. Další můj odpočinek je samozřejmě při józe . Neznám lepší offline režim. Soustředím se jen na to, abych pozici správně prodýchala či udýchala a myšlenky odsouvám na zadní kolej. A ano, i zde občas padám na zadek (omylem). A pak taky hodně čtu . To ale myslím není odpočinek, jelikož se urputně soustředím na to, jak zrovna tahle postava vypadá nebo jak by vypadat mohla. Takže čtení je vlastně dost velká dřina! Ale třeba Božský číslo 1... ...tak ten odpočívá moc rád. Je totiž přeborník ve spánku hlubokém. Dokáže usnout na povel! A v jakékoliv pozici. A k

Svět matek na mateřské dovolené mi někdy připadá na hlavu postavený. Lépe řečeno, mnohé z nich mi lezou na nervy. A možná i já jim. Ale řekněte, je opravdu nutné hecovat se v tom, které dítě dělá lepší "cirkusové" kousky? "Ha, náš Vilibald už leze" , " naše Klotylda už sedí a jsou jí teprve 4 měsíce" , "no a to náš Čeněk seděl už ve dvou měsících" , "pozor, pozor, to naše  Filoména, jen co se narodila, už seděla a říkala vyjmenovaná slova po fň!". Takže tak nějak to v praxi vypadá... Samozřejmě je skvělé, když se děťátko vyvíjí tak, jak je tabulkově dané, ovšem pokud se mu nechce sedět přesně v 7měsících nebo chodit na roce, tak si myslím, že se s prominutím hovénko stane. Jedno robě chce být kojeno do půl roku, jiné do patnácti (bože chraň). Jiné leze v pěti měsících, druhé se na to vyprdne a vyrazí na zkušenou po čtyřech až třeba na třičtvrtě roce. Jsou to děti a je jim fuk, co by měly! Dělají to, co uznají za vhodné a dělají to

Já teda nechápu mnohem víc věcí. Například rovnice o dvou neznámých, slovní úlohy, německou gramatiku nebo zákonitosti péče o orchije. Ale proč mají ženy chlupy na nohou, když je vůbec nepotřebují, to mi hlava nebere.. Matka příroda je mocná čarodějka a spoustu věcí vymyslela geniálně. Ale toto? Kdo si má sakra ty haksny pořád holit? A to nemluvím o jiných partiích, které mají ochlupení úplně k ničemu! Teda takhle, já bych si je třeba ani neholila, ale Božský se s tímto neztotožňuje. Nohy jako laň, chlupaté a křivé? To prý ne. Holím si je tedy cca každý třetí den, když si myslím, že by mohla nastat manželská erotika. Když pak ale nenastane, jsem naštvaná, protože jsem mohla být klidně chlupatá! A teď ty nehty. Kdo stojí o roztřepený a ulámaný pokrývky prstů? Nikdo. Obzvláště žena ne. A to pak vidíte chlapy, kteří mají ručky jako ze žurnálu, nehty pevné, hebké a žádoucí (jako Božský, kterému neříkám "Božský" jen tak, že). A pak bych měla ještě dalších pár námitek. Řasy

V neděli jsem zjistila, že "nosnost" mého hrbu není neomezená. Titul superženy odhodím tedy v dál, páč ono se to nepo... Jsem perfekcionistka nerada si říkajíc o pomoc. To platí snad ve všech oblastech mého života. Mám ráda uklizeno a vůně všemožných přípravků (ano, je to diagnóza). Tudíž uklízím opravdu často a jelikož máme dva psy, není to pouze úchylka, nýbrž nutnost. Krom úklidu ráda nahrazuji všelicos kupovaného za domácí. Made by Radmila. Od sladkostí, přes jogurty, chleba, až po sezónní věnec na dveřích. Pak jsem taky ráda nezávislá a samostatná . To znamená, že ráda přihazuji doláče do rodinného rozpočtu. Píšu pro tištěný magazín, do dvou internetových, vedu lekce jógy a tak. Občas zaběhnu někam na brigádku, abych se jakože nenudila. Vše je mi ale koníčkem. Jinak bych to nedělala. No a pak se starám o Adamita, venčím psy - s jedním chodím na cvičák, protože roste jako dříví v lese, občas něco uvařím, chodím běhat a čtu knížky. A ano, můj den má opravdu 24h. N