V neděli jsem zjistila, že "nosnost" mého hrbu není neomezená. Titul superženy odhodím tedy v dál, páč ono se to nepo...
Jsem perfekcionistka nerada si říkajíc o pomoc. To platí snad ve všech oblastech mého života. Mám ráda uklizeno a vůně všemožných přípravků (ano, je to diagnóza). Tudíž uklízím opravdu často a jelikož máme dva psy, není to pouze úchylka, nýbrž nutnost.
Krom úklidu ráda nahrazuji všelicos kupovaného za domácí. Made by Radmila. Od sladkostí, přes jogurty, chleba, až po sezónní věnec na dveřích.
Pak jsem taky ráda nezávislá a samostatná. To znamená, že ráda přihazuji doláče do rodinného rozpočtu. Píšu pro tištěný magazín, do dvou internetových, vedu lekce jógy a tak. Občas zaběhnu někam na brigádku, abych se jakože nenudila. Vše je mi ale koníčkem. Jinak bych to nedělala.
No a pak se starám o Adamita, venčím psy - s jedním chodím na cvičák, protože roste jako dříví v lese, občas něco uvařím, chodím běhat a čtu knížky. A ano, můj den má opravdu 24h. Né li méně :D
A v neděli si asi tělo řeklo dost. Vyndavala jsem malého Božského z autosedačky jako obvykle a najednou "lup". Svalila jsem se k zemi. Když jsem se vypotácela ze země, lehce jsem se zděsila. Levá půlka zad byla v jednom ohni. S prominutím bolest jako kráva, která mi vystřelovala až do prstů u rukou...
No..jala jsem se navštívit fyzioterapeutku, která mi sdělila, že jsem si vyhodila dva krční obratle a způsobila svalový uzel velikosti svíčkové, pod levou lopatkou. A tak mě tedy uchopila, praktikovala nějaký chvat a já jsem prokřupala až bůh ví kde. Zatejpovala mi mou chorou půli zad a lehce zavyhrožovala "dejte si pohov". Tak už je mi celkem fajn - dnes mě "zbije" ještě jednou a prý bude vše sluncem zalité.
No, závěr je jediný. Uberu plyn a Ádu budu nosit na pravém bůčku :-))
Jsem perfekcionistka nerada si říkajíc o pomoc. To platí snad ve všech oblastech mého života. Mám ráda uklizeno a vůně všemožných přípravků (ano, je to diagnóza). Tudíž uklízím opravdu často a jelikož máme dva psy, není to pouze úchylka, nýbrž nutnost.
Krom úklidu ráda nahrazuji všelicos kupovaného za domácí. Made by Radmila. Od sladkostí, přes jogurty, chleba, až po sezónní věnec na dveřích.
Pak jsem taky ráda nezávislá a samostatná. To znamená, že ráda přihazuji doláče do rodinného rozpočtu. Píšu pro tištěný magazín, do dvou internetových, vedu lekce jógy a tak. Občas zaběhnu někam na brigádku, abych se jakože nenudila. Vše je mi ale koníčkem. Jinak bych to nedělala.
No a pak se starám o Adamita, venčím psy - s jedním chodím na cvičák, protože roste jako dříví v lese, občas něco uvařím, chodím běhat a čtu knížky. A ano, můj den má opravdu 24h. Né li méně :D
A v neděli si asi tělo řeklo dost. Vyndavala jsem malého Božského z autosedačky jako obvykle a najednou "lup". Svalila jsem se k zemi. Když jsem se vypotácela ze země, lehce jsem se zděsila. Levá půlka zad byla v jednom ohni. S prominutím bolest jako kráva, která mi vystřelovala až do prstů u rukou...
No..jala jsem se navštívit fyzioterapeutku, která mi sdělila, že jsem si vyhodila dva krční obratle a způsobila svalový uzel velikosti svíčkové, pod levou lopatkou. A tak mě tedy uchopila, praktikovala nějaký chvat a já jsem prokřupala až bůh ví kde. Zatejpovala mi mou chorou půli zad a lehce zavyhrožovala "dejte si pohov". Tak už je mi celkem fajn - dnes mě "zbije" ještě jednou a prý bude vše sluncem zalité.
No, závěr je jediný. Uberu plyn a Ádu budu nosit na pravém bůčku :-))
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.