Zápisník jedné Radky

Včerejší večer vykreslil jeden z těch nejkrásnějších momentů, které se vám uloží navždy do paměti. Celý týden byl takový hektický. Ondra má moře práce a tak dělá stále přesčasy a domu se jezdí vlastně jenom vyspat. Už mi to začalo být tak nějak líto. Toužila jsem po okamžiku, kdy budeme jen spolu, užívat si jeden druhého... Mít krásný vztah plný lásky, vášně, vzájemné důvěry a tolerance i po 10 letech považuji za jakýsi zázrak. Když se naše pohledy střetnou, je to jako poprvé. Oba víme, že jsme si navzájem tou opravdovou láskou, která se stává jen jednou za život. A i když se někdy pohádáme, nakonec vždycky skončíme v pokorném objetí. Včerejší večer by mohl být pro někoho nudně obyčejný. Ležela jsem na gauči, četla si knížku. Po chvilce přišel Ondra, schoulil se ke mně do klubíčka, položil si hlavu na rostoucí bříško a šeptem promlouval k Adámkovi. Nemám tušení, co si říkali. Asi to bylo jen mezi muži :-) Hladila jsem ho po vlasech a zkoušela vytěžit z toho okamžiku maximum. Odloži

Ty nejlepší knížky se ke mně většinou dostanou náhodou. No ano, vím že náhody neexistují, ale osud si to tak nějak vždycky zařídí, že tu knihu, kterou v té oné chvíli právě potřebuji, držím najednou v ruce. Jinak tomu ani nebylo u knihy MUŽ, KTERÝ CHTĚL BÝT ŠŤASTNÝ.  Jen tak mimochodem se o ní zmínila moje velmi dobrá přítelkyně. Utrousila o ní pár slov a mě zaujala na první dobrou. Za pár okamžiků už jsem jí hledala v knihkupectví. Pár minut a byla moje. Nejedná se o klasickou knihu o seberozvoji i když podtext je zcela jasný. Kniha je psaná ve formě příběhu , po jehož přečtení už nemůžete být stejní. Když knížku poprvé spatříte asi vás zaujme, že je poměrně tenká - cca 130 stránek. Obal působ lehce zastarale, i když nadčasově. I cena je příjemná, cca 219,-. „Jsme tím, co si myslíme. Ze svých myšlenek stavíme svůj svět,“ cituje Buddhu francouzský psycholog a spisovatel Laurent Gounelle v knize Muž, který chtěl být šťastný. Vydal ji loni v únoru a už čile obíhá svět. Od

Myslím si, že každý z nás má rád jídlo. Třeba v rozdílné míře, ale máme to v sobě. Jíme rozdílné věci a odlišná množství, jen to nás odlišuje. Specifická skupina jsou ale těhotné ženy. Ty jí podle mé zkušenosti pořád, stále a bez přestávky... V dobách dávno minulých - cca před sedmi měsíci - jsem se snažila své jídlo poměrně dost korigovat a opravdu sledovat co jím. Pusu jsem otevírala, jako husa polykajíc šišky, asi 5x denně. Snídaně, sváča, oběd, sváča, večeře. Rozmanité druhy potravin, hodně ovoce, zeleniny, žádné pečivo, nulový příjem masa, omezeně mléčné výrobky. Říkám, že Adámek je prasák po tatínkovi. Je mu úplně jedno co jí, hlavně když nemá hlad! Lázeňská oplatka, loupák, loupák číslo dvě, sekaná s hořčicí...to by mu šlo. Není možné mít pusu prázdnou více než hodinu. Jediné, co jsem ho naučila, je neládovat se na noc. Trvalo mi to asi 5 měsíců, ale nyní mám vyhráno! Největší záchvat hladu je asi v 5 ráno, kdy musím spořádat opravdu vydatnou snídani. Pomalu ale jistě pozo

Celý týden jsem se nemohla dočkat až shlédnu tento dokument. Jan Saudek mě odjakživa zajímá - těžko říct, jestli v dobrém, nebo špatném slova smyslu. Jeho osobnost je ale natolik odlišná, že upoutá pozornost na první dobrou... Znám jeho obrazy, fotografie, tvorbu. Zdaleka ne všem dávám prst nahoru. Některé mi přijdou opravdu lascivní a nevkusné, ale přesto se na ně musím podívat. Asi nějaká osudová přitažlivost, která láká okolí k nahlédnutí do jeho světa. Světa natolik odlišného. Nevěra jako základ vztahu.. Pavlína v dokumentu říká, že je rak. Stejně jako já. A o to víc mě udivuje, jak dlouho snáší tak "jiné" zákonitosti vztahu. Raci jsou rodinní tvorové, kteří víc než cokoliv jiného touží po harmonii rodinného krbu. Milují děti a svého partnera tak bezmezně, že pro ně není víc... Kariéra je buď uvedení zálib na post zaměstnání nebo nutný doplněk pro spokojený a bezstarostný život...My račice nejsme workoholičky, co jdou proti zdi...Jsme kreativní, to ano. Rády tvoříme

Poté, co jsem ukládala špinavé nádobí do lednice a ohřívala si čaj v myčce jsem se domnívala, že mé dementní ántré je u konce. Skutečnost se jeví jinak. Úbytek mozkových buněk je více než patrný Co na to říci. Ještě předtím, než mě navštívila ona nejrychlejší spermie jménem Adámek jsem si byla jistá, že mně se to nestane. Dělala jsem si srandu ze všech těch matek, které šišlají, oslintávají své děti, neumí se vyjadřovat, melou nestále jen o svém potomstvu.  No a pozór, je to tady!  Ještě tedy nikoho neoslintávám (a upřímně doufám, že se toho vyvaruji), ale jinak je těhotenská demence mou věrnou společnicí. Čtu tolik knih, že bych bývávala se svou oplývající slovní zásobou mohla přednášet minimálně na Oxfordu :D Ovšem teď? Kde nic tu nic! Příliv žurnálu a beletrie jsem nesnížila - naopak, ale slova se mi v hlavě neusídlí, nýbrž hromadně migrují z mozkovny ven.  A opravdovou třešničkou na dortu byla má včerejší návštěva v Costa Coffee. Místo velkého latté s mlékem s sebo

Domnívala jsem se, že mám kondičku. Asi jsem ji i měla. Ovšem znenadání mě opustila.  Nemohu dýchat, ba co víc, funím jako když jde svině z bukvic.. Potřeba kyslíkové masky při výstupu do schodů se pro mě stala již samozřejmostí. Výtahy používám jen v krajních případech nouze. Například nesu li nákup, nebo jede li nás vícero. V jiném případě šplhám do výšin, schody ne schody. Tempo výstupu na vrchol se každým dnem zpomaluje a já si připadám jako již zmíněná nemohoucí obryně Stáňa... Co je horší, nemohu dýchat při hlasité četbě. Rozhodla jsem se, že svému synovi budu přednášet literární tvorbu ze všech koutů světa - aby byl jakože vzdělaný. No jo, to jsem si ale neuvědomila, že mi nestačí plíce. Než přečtu jednu stránku, to by vyrostl kedlub a vykvetl. Po zdolání cca třech normo stran odcházím znavena do postele.. Zpěv árií není také to pravé ořechové. Po první sloce lapám po dechu a náhle dostávám dávivý záchvat kašle. Zdá se mi, že ani tato aktivita není pro těhotné ženy

Jen aby bylo jasno. Nemám ráda takové ty akce "jedna bába povídala", "mělo by se...", "je trend" a jiné. To vůbec ne. V mém případě jde spíš o to, že jsem začala pozorovat sebe samu a došla pomalu, ale jistě k zjištění, co je pro mě dobré a co naopak ne.. Milovnice mléka Už odmalička jsem milovala mléko a mléčné produkty vůbec. Kdybych ho měla pít místo vody, vůbec by mi to nepřišlo divné. Jenomže jak člověk stárne, tak zjišťuje věci, které dřív nevěděl. Podle mě, jediné zdravé mléko pro člověka, je to mateřské. Existuje na to i několik studií.. Mateřské mléko V mateřském mléce se nachází velké množství laktózy - mléčného cukru,  které podporuje dobrý stav tlustého střeva. Miminko po něm hezky prospívá, roste a má se čile k světu. To příroda zajistila moc hezky :-)  Kravské mléko je jeden velký omyl? Pro koho je kravské mléko prospěšné? Pro telata, logicky. A jelikož nejsme telata (až na výjimky), ale lidi, nepotřebujeme ho. V kravském mléce

23. týden, žádné extra chutě. To není tak docela pravda. Né, že bych vás v minulých příspěvcích obelhávala, nýbrž se mé chuťové pohárky mění jako májové počasí.. Nejlepší jsou ty z Tesca... ...ty velký, široký a měkký! :D Každý den alespoň jeden. K snídani s kakaem, popřípadě jakožto dopolední svačina taktéž s kakaem. V odpoledních hodinách se snažím jejich konzumaci vynechat, protože nechci mít, jak by řekla Eva, boky jako skříň :D                                                                                                     Krásnou neděli VŠEM!!!

Obecně je snídaně nejoblíbenější jídlo z mého dne. Už večer, když jdu spát, se těším na můj obvyklý, ranní rituál. Snídám opravdu dlouho. Asi hodinu. Je jedno, jestli je víkend, všední den nebo třeba Vánoce.. Dnes se stalo nečekané. Regulérně mě vzbudil až šilhavý hlad! A né ledajaký. K snídani byla přípustná jen jedna věc - krupicová kaše s kakaem a tunou poděbradského másla! Vstala jsem jako namydlený blesk a jala se kuchtění. Co na plat, že bylo 5:30 a co na plat, že mléko trůnilo ve sklepě. Oděla jsem froté župan značky FF, puntíkované papuče a hurá směr naše sklepení. Asi není nutné zmiňovat mou diskotéku na hlavě, která by mohla vystrašit nejednoho obyvatele domu. Naštěstí nikdo nevyvstal před práh svého bytu. Inu, shromáždila jsem ingredience nutné k přípravě vytoužené snídaně. Dobrá věc se podařila. Kaše dopadla výborně. Množství másla, které jsem snědla nebudu raději ani komentovat. Snad jen mohu použít frázi ze známě písně -"Saša jede". :D A co tím vším chtěl

Celý život jsem byla opravdu abnormální přívrženec léta. Možná proto, že jsem byla prázdninové miminko, možná proto, že jsem rak. Ovšem s příchodem spermie do mé dělohy se vše změnilo. Letošní tepelné klima pro mě bylo utrpení svatého Antoníčka. Jistě k tomu přispěl i onen fakt, že jsem zrovna prožívala zvracející počátky svého těhotenství. Chodit se koupat mě nebavilo. Nikdy jsem nebyla vytříbený plavec. Už na základní škole -  prvním stupni - kdy byla plná třída delfínu, jsem byla pulec. Myslím si, že ani na rybu jsem to nedotáhla. To mi zůstalo. Udělám si pár temp, aby se neřeklo a za pomoci panického strachu z podvodních živočichů se odebírám do mělkých vod. U moře je situace ještě zcela závažnější . Mám nefalšovanou hrůzu ze žraloků. I v Chorvatsku. Možná i na Balatonu :D Na zahraniční dovolené si tak lebedím téměř na břehu, nechám se omývat vlnou a chytám bronz. Tím můj plavecký výkon končí. Jednou jsem omylem usnula na lehátku, doplula až k bojkám a trauma zvané čelisti mě

Potřebuju zmrzlinu. Nejlépe tu točenou vanilkovou, co mají jenom u Reinvaldů. Potom taky loupák. Ten velkej, měkkej a širokej. Taky banány. Nejlépe zelený. Smetanu ke šlehání. Modrou. 31%. Ano. Jsem nemocná, nemůžu na krok, v televizi nic nedávají, bolí mě záda. Začínám být lehce nevrlá a Adam asi taky. Kope jako o život. Ondra je též churavý, ovšem je klidný a bez emocí. Ke štěstí mu stačí vývar, vyhřátá postel a žvásty na obrazovce. Já nevydržím ležet, tudíž vstanu a ihned se dávím kašlem. Tak si zase lehnu, zkouším spát. To nelze. Čtu si knížku. Hodinu, dvě, tři... Potřebuju pauzu a tak vytahuju těhotenské manýry.. Nejprve jen tak lehce žďuchám do podřimujícího Ondřeje. Dělá že nic. Přitvrdím. Pootevře oko. Vytrhnu mu chlup na noze. Zařve. Políbí mě. Házím smutný pohled pětileté holčičky. Sděluji mu, že k tomu, abych přežila potřebuji nutně výše zmíněné věci. A co on na to? Zvedne se, vezme klíče od auta a s krásným úsměvem řekne-"za chvíli jsem tady miláčku". Láska :-

Miluju takové ty chladné večery, kdy se můžu zachumlat do deky, udělat konev čaje, obléct chundelaté ponožky a ponořit se do oblíbené knihy... Nečekán a nezván.. Bohužel nás v této kýčovité pohodě vyrušila chřipka . Nás. Mě, Adámka i pana Božského. Jediní psi vyvázli bez úhony - kromě Charlese, který se poblil po pozření shnilé švestky. Tak si tu navzájem hekáme. Někdo víc (Ondra), někdo méně (já). Pijeme šípkový čaj - kompletní bioprodukt :D Mnou vlastnoručně nasbírán a uvařen. Vývar se vaří na plotně. Vůně, kterou přes ukrutnou rýmu necítíme, se line po bytě... A jaká jsou pozitiva? Trávíme společně čas, i když se vzájemně naprskáváme a nahazujeme fasádu, když urputně zápolíme s kýcháním, kašleme jeden přes druhého ( ne na druhého), takže volume u televize (kde nic nedávají) jde doprava, lichotíme si navzájem, jak vypadáme dobře, i když je náš nos do krve odřený a oči máme červené stejně jako králík trpící mixamatózou...

Existuje nějaký všeobecně šířený blud, že těhotná žena se automaticky řadí do skupiny nemohoucích. Zpozorovala jsem to až poslední dobou, kdy začíná být zřejmé, že jsem těhotná, nikoliv přežraná kachnou. Nechoď po schodech, nedělej tak dlouhé kroky, nevěš prádlo.. Chápu, že mé blízké okolí má obavy- spíše než li o mě - o malou fazolku. Začínám si i zvykat, že jsem vlastně jenom kukla, ze které se vylíhne motýl :D Pochopila bych i, že opatrnosti není nikdy nazbyt. Ovšem nic se nemá přehánět, že.  No uznejte, když zvládnu udělat 15 pánských kliků, sto dřepů, vylezu na Sněžku, dokonce i toaletní potřeby zvládám na jedničku a ty sexuální jakbysmet, neměl by být důvod k panice. Obávám se ale, že bude hůř. Kila půjdou na horu, motorika klesá, obavy stoupají. Tedy ne u mě. Má rodina si myslí, že se jakožto bagr nedokážu zřetelně pohybovat. Doufám, že jim ukážu pravý opak a v 8. měsíci stále zvládnu nějaký průměrný výkon - třeba dojít na poštu, vynést smetí nebo si vyčistit zuby! :D

Tak naše miminko je chlapeček. Jsem strašně šťastná. Můj malý poklad, nošený pod srdcem je kluk. Adámek. Náš Adámek. Jak se vlastně vychovávají kluci? Abych byla zcela upřímná, nikdy mě nenapadlo, že budu mít syna . U nás v rodině se rodí jen samé "křivochcalky" (jak říkával můj dědeček), takže mi chybí nějaká ucelená představa kudy tudy. Samozřejmě už TEĎ mám tchýňovský syndrom a obávám se toho, jakou krávu mi sakra přivede jednou domů! :D Každý mi tvrdí, že kluci mají blíž k maminkám více než k tátům - obzvláště v pubertě. Uvidíme, co nás za pár let čeká, každopádně bych si přála vychovat samostatného, cílevědomého, tolerantního, empatické člověka s citem gentlmana. Tak trošku okořenit novou, přemodernizovanou generaci troškou té staromódnosti a pokory ženám a lidem obecně. Cíle nejsou malé, že? Ale přetahovat mu ho nebudu! Tento akt mě straší ze sna :D Včera jsem upozornila Ondřeje, že tuto ryze mužskou práci odmítám praktikovat. Smál se, až se za břic

Už to víme! Dnes nám konečně naše miminko ukázalo, co se skrývá mezi jezy. Je celé po mně. taky nerozcapuje nohy na počkání. Chvilka napětí... Tak hezky popořádku. 21. týden, první pořádný ultrazvuk. Můj pan Božský byl poprvé přítomen. Podezřívám jej, že po nocích tajně studuje medicínu, jelikož se v ultrazvuku orientoval jako zkušený medik. Poznal patro v dutině ústní, nosní přepážku, kolenní kloub a ..... PINĎOURA :D Ano, čekáme prý na 99,9 % Adámka :-) Můj muž, od nynějška zvaný Lumír Nikl, byl nadšen. Ačkoliv tvrdil, že je mu pohlaví miminka jedno, bylo jasně vidět, že tajně doufal, že rod Sezimů nevymře po přeslici, nýbrž po meči.  Už teď vidí malého "Sézu" jako beachboye, lovce žen, druhého Ronalda a bůh ví, co ještě.  Tak v únoru nás tento chlapík, Adam, navštíví :-)

Pomalým krokem jsem vstoupila do šestého měsíce těhotenství, 21. týden. Neuvěřitelně to utíká. A konečně mi roste pupendo - teď už opravdu přes noc. A jak jsem si pátý měsíc užívala? Je to paráda, lehnout si na záda Pátý měsíc hodnotím jako ten nejlepší z pěti prožitých! Žádné nevolnosti, kolísavosti tlaku či nálad, únava mi dala úprkem vprk vale. Chutě na chlebíčky a další prasárny tohoto druhu pominuly. Pomalu ale jistě se vracím k normálnější stravě. Jím často a ráda - to zůstalo při starém. 6 porcí denně mi nedělá žádný větší problém, hravě zvládám dokonce i sedm! Nejpohodlnější je leh na zádech, kdy si připadám nejméně zavalitá, jelikož se vše krásně rozprostře do stran. Cvičme v rytme Snažím se pořád udržovat v kondici, jelikož hrozivý obraz obryně Stáni mě neustále straší ze sna. Jsem věrná své milované józe, hodně chodím a šplhám do schodů (sexuální život nezahrnuji do sportovních výkonů, jelikož se účastním spíše pasivně :D).  Fazolka vrací úder Na konci pátého

Krásný sobotní den, slunce svítí, babí léto v rozpuku. Nenapadlo mě nic lepšího, než sednout do auta, popadnout pana Božského do podpaží a vyjet směr babička... Krásný den je v tahu.. Tatínkova maminka, má milá babička. Těšila jsem se na ní, jelikož jsem vnučka neposlušná a nebyla jsem zde již 3 týdny. Kdyby skonala, prý o tom ani nevím (což není zcela jistě možné). Usadila nás na sofa do obývacího pokoje, nabídla pomeranč, slivovici a kladenku. Vše jsem odmítla, tudíž jsem obdržela na svou vlastní žádost čaj o páté. Až do této chvíle jsem se domnívala že na počínající 6.měsíc jsem holka jako lusk (nikoliv zelená a křivá, nýbrž docela v dobře vypadající). Babička mě vyvedla z omylu. "Radunko, ty už jsi teda pěkně přibrala" . Ráda bych podotkla, že mám nahoře 5,5 kila i s kabelkou a břicho poměrně málo viditelné. Nepopírám fakt, že stehna už jsou malinko objemnější, ale pořád to nehodnotím jako z řady vybočující. No nic,jdeme dál. " Na začátku ti to docela sluš

Asi sen mnoha žen. Mít dmoucí hrudník vystavujíc na odiv slintavým mužům. Já mám ale jiné sny.  Dobrý den, kozy ven První příznak mého těhotenství - prsa. Pan Božský poznal dle zvětšujícího se hrudníku, že bude otcem. Já jsem se domnívala, že jsem jedla až moc zmrzliny. Jiný stav mě opravdu napadl až jako poslední možnost. A jsem tak šťastná, že měl pravdu! :-) Vyžeň kozy v háj... Můj skoro choť byl opravdu nadmíru šťasten. Já už méně. Né, že by nebylo fajn zažít pocit vlastnit prsa, ale ta bolest? Až do konce 3 měsíce jsem se modlila k návratu mých nulek. Nestalo se tak. Po nástupu druhého trimestru bolest ustoupila a zdálo se, že i růst se zastavil. Bylo viditelné, že jsem žena a ne blonďatý, pubertální chlapec.. Růst pokračuje.. S ukončením 5. měsíce jsem opět zaznamenala mírné bobtnání. Ano, holky jsou zase větší. Upřímně doufám, že je to již cílová rovinka. Opravdu nejsem Dolly Buster, ovšem ze slabých 70B, mám nyní velmi narvaných 75C. Muž se raduje, já již méně.