Domnívala jsem se, že mám kondičku. Asi jsem ji i měla. Ovšem znenadání mě opustila.
Nemohu dýchat, ba co víc, funím jako když jde svině z bukvic..
Potřeba kyslíkové masky při výstupu do schodů se pro mě stala již samozřejmostí. Výtahy používám jen v krajních případech nouze. Například nesu li nákup, nebo jede li nás vícero. V jiném případě šplhám do výšin, schody ne schody. Tempo výstupu na vrchol se každým dnem zpomaluje a já si připadám jako již zmíněná nemohoucí obryně Stáňa...
Co je horší, nemohu dýchat při hlasité četbě. Rozhodla jsem se, že svému synovi budu přednášet literární tvorbu ze všech koutů světa - aby byl jakože vzdělaný. No jo, to jsem si ale neuvědomila, že mi nestačí plíce. Než přečtu jednu stránku, to by vyrostl kedlub a vykvetl. Po zdolání cca třech normo stran odcházím znavena do postele..
Zpěv árií není také to pravé ořechové. Po první sloce lapám po dechu a náhle dostávám dávivý záchvat kašle. Zdá se mi, že ani tato aktivita není pro těhotné ženy dobrou volbou...
Stále se snažím udržovat v nějaké fyzické kondici. Není to samozřejmě co to bývalo. Kliky již pouze dámské, dřepy v tempu pomalejším než li pomalém. Hluboký nádech ,výdech a na dvě hodiny mám o zábavu postaráno...
Máte nějaké rady na docházející dech? Leda že bych si zapálila, ne? :D
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.