Včerejší večer vykreslil jeden z těch nejkrásnějších momentů, které se vám uloží navždy do paměti. Celý týden byl takový hektický. Ondra má moře práce a tak dělá stále přesčasy a domu se jezdí vlastně jenom vyspat. Už mi to začalo být tak nějak líto. Toužila jsem po okamžiku, kdy budeme jen spolu, užívat si jeden druhého...
Mít krásný vztah plný lásky, vášně, vzájemné důvěry a tolerance i po 10 letech považuji za jakýsi zázrak. Když se naše pohledy střetnou, je to jako poprvé. Oba víme, že jsme si navzájem tou opravdovou láskou, která se stává jen jednou za život. A i když se někdy pohádáme, nakonec vždycky skončíme v pokorném objetí.
Včerejší večer by mohl být pro někoho nudně obyčejný. Ležela jsem na gauči, četla si knížku. Po chvilce přišel Ondra, schoulil se ke mně do klubíčka, položil si hlavu na rostoucí bříško a šeptem promlouval k Adámkovi. Nemám tušení, co si říkali. Asi to bylo jen mezi muži :-) Hladila jsem ho po vlasech a zkoušela vytěžit z toho okamžiku maximum. Odložila jsem knihu a pozorovala je. Trvalo to pár minut, ale mně to připadalo jako věčnost. Najednou Adámek kopl. Ondra ho cítil úplně poprvé. Přála bych si tu chvíli zmrazit. Ten jeho šťastný úsměv a údiv stál za všechny peníze světa. Tvářil se jako malý chlapeček, který pod stromečkem našel vytoužený dárek...
I když společného času není moc, právě pro takovéhle okamžiky jako byl ten včerejší, stojí za to žít. Štěstí je krásná věc. A já jsem vděčná, že právě ON je otcem mého dítěte. Můj Ondra je totiž báječnej chlap!
Mít krásný vztah plný lásky, vášně, vzájemné důvěry a tolerance i po 10 letech považuji za jakýsi zázrak. Když se naše pohledy střetnou, je to jako poprvé. Oba víme, že jsme si navzájem tou opravdovou láskou, která se stává jen jednou za život. A i když se někdy pohádáme, nakonec vždycky skončíme v pokorném objetí.
Včerejší večer by mohl být pro někoho nudně obyčejný. Ležela jsem na gauči, četla si knížku. Po chvilce přišel Ondra, schoulil se ke mně do klubíčka, položil si hlavu na rostoucí bříško a šeptem promlouval k Adámkovi. Nemám tušení, co si říkali. Asi to bylo jen mezi muži :-) Hladila jsem ho po vlasech a zkoušela vytěžit z toho okamžiku maximum. Odložila jsem knihu a pozorovala je. Trvalo to pár minut, ale mně to připadalo jako věčnost. Najednou Adámek kopl. Ondra ho cítil úplně poprvé. Přála bych si tu chvíli zmrazit. Ten jeho šťastný úsměv a údiv stál za všechny peníze světa. Tvářil se jako malý chlapeček, který pod stromečkem našel vytoužený dárek...
I když společného času není moc, právě pro takovéhle okamžiky jako byl ten včerejší, stojí za to žít. Štěstí je krásná věc. A já jsem vděčná, že právě ON je otcem mého dítěte. Můj Ondra je totiž báječnej chlap!
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.