Výchova chlapců v Čechách

Tak naše miminko je chlapeček. Jsem strašně šťastná. Můj malý poklad, nošený pod srdcem je kluk. Adámek. Náš Adámek.

Jak se vlastně vychovávají kluci?

Abych byla zcela upřímná, nikdy mě nenapadlo, že budu mít syna. U nás v rodině se rodí jen samé "křivochcalky" (jak říkával můj dědeček), takže mi chybí nějaká ucelená představa kudy tudy. Samozřejmě už TEĎ mám tchýňovský syndrom a obávám se toho, jakou krávu mi sakra přivede jednou domů! :D

Každý mi tvrdí, že kluci mají blíž k maminkám více než k tátům - obzvláště v pubertě. Uvidíme, co nás za pár let čeká, každopádně bych si přála vychovat samostatného, cílevědomého, tolerantního, empatické člověka s citem gentlmana. Tak trošku okořenit novou, přemodernizovanou generaci troškou té staromódnosti a pokory ženám a lidem obecně. Cíle nejsou malé, že?

Ale přetahovat mu ho nebudu!

Tento akt mě straší ze sna :D Včera jsem upozornila Ondřeje, že tuto ryze mužskou práci odmítám praktikovat. Smál se, až se za břicho popadal, ovšem já jsem setrvala. Nic takového. Jelikož do mě nevstoupil duch svatý a Adámek má fyzicky přítomného tatínka, budou se o pindíky starat pospolu :D

Parťák do nepohody

Toť můj další plán a poté už přijdou jen samá pozitiva a sociální jistoty. Pokusím se zapříčinit to, aby byl můj synek pohodový kluk, s mírnou duší flegmatika. Zkrátka a jistě, trošku mu podsunout Ondrovi rysy :-) Protože jestli si budou alespoň trošku charakterově podobní, máme vyhráno.

Žádné tablety, telefony a další výdobytky dnešní doby 

Možná si řeknete, že vím prd. Ještě jsem ani neporodila a už vím, jak budu k výchově přistupovat. Ovšem já mám jasno odjakživa. Děti mají chodit ven, lézt po stromech, číst si knížky, vařit s mámou v kuchyni, umět si povídat a rozvíjet fantazii. Odmítám svému dítěti vrazit telefon či tablet s hrou, aby se zabavilo a já měla klid. Nic takového. Ráda mu budu číst a vyprávět příběhy, povídat si, čutat si s míčem nebo hrát big beat na pokličky od hrnců... :-)