Poté, co jsem ukládala špinavé nádobí do lednice a ohřívala si čaj v myčce jsem se domnívala, že mé dementní ántré je u konce. Skutečnost se jeví jinak.
Úbytek mozkových buněk je více než patrný
Co na to říci. Ještě předtím, než mě navštívila ona nejrychlejší spermie jménem Adámek jsem si byla jistá, že mně se to nestane. Dělala jsem si srandu ze všech těch matek, které šišlají, oslintávají své děti, neumí se vyjadřovat, melou nestále jen o svém potomstvu.
No a pozór, je to tady!
Ještě tedy nikoho neoslintávám (a upřímně doufám, že se toho vyvaruji), ale jinak je těhotenská demence mou věrnou společnicí. Čtu tolik knih, že bych bývávala se svou oplývající slovní zásobou mohla přednášet minimálně na Oxfordu :D Ovšem teď? Kde nic tu nic! Příliv žurnálu a beletrie jsem nesnížila - naopak, ale slova se mi v hlavě neusídlí, nýbrž hromadně migrují z mozkovny ven.
A opravdovou třešničkou na dortu byla má včerejší návštěva v Costa Coffee. Místo velkého latté s mlékem s sebou, jsem si poručila střední mleté maso! :D Smáli se všichni kromě mě, jelikož já jsem si ani neuvědomila, že bych prostřednictvím svých úst sdělila tu největší hovadinu! :D
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.