Poslední dobou slýchám různé věci. Věci, které mě vytáčí doběla. Teda vytáčely. Nyní pouze otáčím oči v sloup a myslím si něco o zadním otvoru mezi půlkama.. "Jsi vychrtlá, dej si maso" Dám si maso, pozvracím se a budu ještě hubenější. Ha! Vychrtlá nejsem. Hubená ano. A líbí se mi to, takže budu hubená a mám to ráda :D "Ty vůbec nejíš.." Jím. Tuny čokolád, lískooříškového Šufánka, zbytky po Adovi a tak. Takže jím a neživím se vzduchem. "Jsi bledá, dej si pudr" Ano jsem, jelikož si nejsem vědoma toho, že bych byla mulatka. Myslela jsem si, že dívky s pochcanou slámou na hlavě nebývají vlastníky čokoládového pigmentu. "Ten dudlík spadl na zem, vyvař ho" A just né. Do 8 vteřin je to ok :D A deset je ještě fajn odchylka. Pokud dudlík nespadne do psího výkalu tím gumovým napřed, stačí ofouknout a je vystaráno. Někde si to dítě imunitu získat musí.
Jmenuji se Radka a celý život zapisuji možné i nemožné. Až do chvíle založení blogu jsem měla veškeré své poznatky, komentáře, zážitky v květovaném kroužkovém bloku. Miluju sílu papíru a kouzlo pera. Nic nepřekoná vůni krásné knihy. To ani vyspělá doba internetu nedokáže. Pokud ale tu možnost mám, ráda se s vámi podělím o svůj život, který někdy rozpláče, jindy pobaví.