Zápisník jedné Radky

S tímto tématem se potýkám až podezřele často. Respektive ne já osobně, jelikož Ondra je až na výjimky rozumný, ale mé okolí. Ženo, chop se svého kladiva! Dle některých (a že jich je) by se žena měla starat o děti sama. K tomu přidat chod domácnosti včetně úklidu. Dále pak roli milenky - hlavně v noci, Emčo. A pak by ještě měla být hezká, ale ne moc, protože pak je to fiflena. Štíhlá, ale tak akorát, jelikož jinak je vychrtlá. A měla by hodně jíst. Nedávat si v restauraci salát, ale bifťoura a stále být tedy štíhlá a nemít madla lásky. Mělo by být uklizeno, nakoupeno (hodně kvalitního jídla za málo peněz), uvařeno. V noci vstává k dětem žena, aby byl muž hebký, svěží a žádoucí do pracovního procesu. Muž, lovec mamutů Má svaly (fákt?) a vydělává prachy. A to je vše. Co na to já? Já bych to viděla na  zlatou střední cestu  - máme to tak u nás doma. A prosím ty, kteří zaostali době kamenné, nechť si zakloktají hlavou, neb jim fouká pod tašky. Ano, od ženy, která je na mate

Už jsem se do této "debaty" pouštěla, ovšem nemohu si odpustit ji znovu rozšířit. Všehochutě jsem jedla jen v těhotenství a to to zdaleka nebyly takový prasárny. "Jste to, co jíte" - za tímto výrokem určitě stojím. Tož to víte. Fakt, že mi není jedno co do tý huby strkám já a moje děti, též víte. Mnoho lidí to ale stále nechápe. A tím nemyslím nikoho konkrétního (teto :D), polemizuji obecně. Cukr. Já jsem na něm byla fakt závislá! A to díky rodičům (kteří jsou jinak nej, nej, nej), protože mi dovolovali sladkosti v téměř neomezeném množství. Nikdy mě nenaučili pít samotnou vodu a tak jsem uměla zahnat žízeň jen echt sladkou šťávou. Pak se mamá divila, že mám v patnácti boky jako štýrský valach. Bertík má zatím pohodu. I když ne tak úplně. Babička se zmínila, že bych mu měla na noc dávat Sunar, aby se nebudil. Protože dle její úvahy mám slabé mléko (přibral jen kilo a půl za tři týdny :D). Takže moje skoro šestikilové miminko na konci šestinedělí je podvyživen

Dneska jsem šla se svými muži na procházku (Albert, Adam, Ondra - jiné nevlastním, díky Bohu) a něčeho jsem si všimla. Něčeho, co vlastně už dlouho vím. Rozmohl se nám tady takový nešvar....a není to ten, že děti velice často používají sprostá slovíčka a zejména pak jedno slovo - PRCAT! To by bylo ještě dobrý...Jedná se o zlozvyk, který dělám taky. Bohužel!  Všichni čumíme do mobilu! Od zítřka ho budu záměrně zapomínat, protože to je do nebe volající. Páry v kavárně, děti na přechodu, kamarádky na obědě, zkrátka všichni. Šmírujeme fejsbuk, natáčíme instastories, brejlíme na super.cz, sdílíme i to, že se jdeme s prominutím vyprázdnit. Dělám to i já, nevědomky, což je ještě horší. Když Adámek spí a Bertík se nese v šátku, sleduju nesmyslné statusy a příspěvky, které mě vlastně vůbec nezajímají a už vůbec mi nic nepřináší. Leda mi zasírají mozek. Takže ne, nestane se země naprostá offline člověk, to ne. Na to nemám koule. Ale na procházky vypínám data a házím telefon na dno tašky (a

Nechci aby to znělo povrchně a hloupě, ale všimli jste si, že matky na mateřské dovolené vypadají lépe než ty ostatní? Napadá mě více důvodů, proč je tomu tak... Zaprvé kafe, málo spánku , dojídání zbytků jídla po dětech, zapomínání na jídlo a neustálý pohyb. No,  nebo jsou to ženy, které o svůj zevnějšek pečují záměrně , hlídají si stravu a není jim lhostejné jestli se manželovi doopravdy líbí - ne pouze zdvořilostně. A poslední skupina žen je kombinace dvou předchozích , do které se řadím i já. Takže, nikdy mi nebylo jedno, jestli vážím 80 kilo nebo 60. A čím jsem starší, tím raději se líbím. A určitě nejde o nánosy make upu , kožené minisukně, vytuněné pushapky nebo peroxidový vlas nastavený až do pasu. Jde o to být čistá (rozuměj nepoblitá či jinak fekálně znečištěna), voňavá (užitím parfému, nikoli sudokrému či měsíčkové Weledy), nekynout (nemusíte být Olga Šípková, stačí nebýt sběratelkou vyžraného tuku) a mýt si hlavu (vícekrát než jednou měsíčně). Tento výčet zdá se

Jsou zkrátka věci, které se mi dějí docela pravidelně, neskutečně mě se*ou, ale nemůžu se jich zbavit! Pravidelně si vyberu kasu, u které trvá vše sto let a jednu zimu, takže by z toho vyrostl kedlub! A to i když čekám v nejkratší frontě. Vařím si vodu v konvici celý den, a ten čaj nikdy nezaliju! Každý den si říkám, že si ty nohy už sakra oholím! Chodím na nákup se seznamem, který vždy nechám doma. Čumím do blba (někdy na blba, je li doma manžel) a nevnímám dění v domácnosti. Když nechci někoho potkat, tak ho VŽDY potkám. Chci li splynout s davem, jsem zaručeně nejvíc vidět. Když vyluxuju, ihned poté vysypu slánku či jinou sypkou srágoru. Když přijíždím k závorám, pokaždé jede vlak a vždy čekám alespoň "krásných" deset minut. Někdy se chci na něco zeptat a nevím, zda jsem svou otázku již vyslovila. Takže se buď nezeptám vůbec, ačkoliv jsem si jistá, že jsem se zeptala, nebo se zeptám dvakrát. Svou myšlenku pravidelně zapomenu v půlce věty. Že jste na tom podo

No, tak já si myslím, hlavně se z toho neposrat. Co se vám nechce udělat dnes, zkrátka odložte na zítra a neřešte blbosti. Tato hesla razím a funguje to :-) Takže asi takhle. Dřív jsem se kasala, že děti brzy po sobě NIKDY mít nebudu. A jestli vůbec bude někdy na pořadu dne druhý potomek, bude to nejdřív, až půjde Adámek do školy. Haha! Člověk míní, alkohol, hormony a pudy mění! Ady školu neviděl ani z rychlíku a rychle po sobě asi jsou :D  Když potřebuje starší dítko konat "hovno" (jak náš starší syn říká návštěvě na oné místnosti), odložte klidně i kojící se robě na nejbližší možnou plochu, uchopte dítě prvorozené a utíkejte na WC. Každá vteřina navíc se může vymstít. Jezte kdykoliv to jde, později nebude čas! Upravujte svůj zevnějšek na etapy - producírování s make upem před zrcadlem není možné, chcete li, aby zůstaly obě děti naživu. Vzdělávejte se, protože jinak z vás bude totální dement. Všímejte si manžela a buďte pro něj hezká, protože jinak budete mít po

Dříve jsem hodně věcí nechápala (teď zas nechápu jiné, takže nula k nule), ale nyní, na mateřské dovolené se mi opravdu rozšířily obzory, řekla bych. Dokážu usnout během pikosekundy a 5 minut hlubokého spánku se mi zdá jako slušná dvanáctka v posteli po párty. Blitky mi nesmrdí. Mé paže unesou naráz 17 kilo. Nalíčím se za 2 minuty. Outfit na kolonádu vyberu za 30 sekund. Posunují se mi hranice benevolentnosti - neřvu, nýbrž mávám rukou. Kafe je fajn droga. Děti se zvládají docela dobře vychovávat svépomocí.

Adámkovi jsem celé těhotenství vysvětlovala, že v mém dmoucím se břiše bivakuje maličký okupant. Pochopil to téměř rychle. Jen si pak myslel, že toho krásného vetřelce má pupíčku i on.  Jelikož jsem taková plačka a občasná hysterka, velmi špatně jsem snášela pobyt v porodnici. Adámek mi neskutečně chyběl - já jemu ne :D Když mě přijel navštívit, zajímal ho akorát automat na jídlo, květinové dekoré z Ikey a odpadkový koš. Když jsme odjížděli z nemocnice, slitoval se - objal mne a políbil. Dokonce si i všiml, že s námi odchází někdo čtvrtý - Albert. Dal mu pusinku a musel si ho nést v autosedačce. Nejrozkošnější pohled. Zatím nežárlí. Snažím se nic nepodcenit a tak mu věnuji maximum času. Bertíkovi nosí dudáka, čepičku a trošku urputně ho líbá (jednou jsem se bála oboustranného otřesu mozku :D). No a jelikož jsme vybrali jméno těžší na výslovnost, říká mu Béďo. Ondra se toho hned chytil a říká mu Bedřichu nebo Trávníčku :D Jen pro mě je to Albis, Berťas a Cipísek :-)