Zápisník jedné Radky

Na to vám můžu říci jediné "ano, je!". Někdy méně, jindy více, ale je. Asi jsem měla opravdu velké štěstí, že jsem potkala lásku svého života už v šestnácti.  A s tou láskou se poprvé milovala. A do toho kluka se bláznivě a bezhlavě z celého srdce zamilovala.  S tím samým člověkem jsem se po pěti letech JÁ rozešla. Po roce hledání a bloumání od ničeho k ničemu, kdy jsem zjistila, že miluju jenom jeho, se s ním opět sešla a on mě (světe div se) chtěl. A ano, toho samého člověka jsem si vzala a mám s ním dva krásné kluky. A možná, někdy, až kluci odrostou, budu mít s tímhle božským chlapem ještě holčičku. Jo a nebo třetího kluka :-) A ano, tvrdím o něm, že je božský, protože má mnohem více kladů, než chyb. Čím starší je, tím lepším člověkem se stává. A pozor! Neříkám, že se nehádáme, že nemáme totální zkraty a nálady, kdy se nemůžeme vystát. Ale víte co je hlavní? Že i po té největší bouřce se obejmeme, podíváme se na sebe a víme, že to nic neznamenalo. On na mě i po těch l

Jedna nejmenovaná slečna mě přivedla k sepsání tohoto článku. Čirou náhodou (které neexistují), jsem na Instagramu viděla její příspěvek, který ve zkratce říkal to, že lidé by si měli odpouštět. Měli! Fakt měli! Bohužel málokdo to umí. Ale vždyť jsme jen lidi. "Chybovat je lidské, odpouštět je božské". Myslím si, že odpouštět dokáží opravdu chytří a na půl osvícení lidé, protože odpouštět je zkrátka "božské". Když umíte odpustit, jdete tou správnou cestou. Jsme jenom lidi, kteří dělají chyby. Každý z nás - jinak bychom zde nebyli. A když je děláme my, je logické, že je dělají i druzí. Je to přirozené. Naštvat se, urazit a namastit si EGO, to umí kde kdo. Ale pochopit, přijmout a odpustit - to už je těžší kalibr.  "Lidské chyby se vyvíjejí časem, tak jako vrásky na tváři". Každý si splácí svoji karmu a tím si zadělává na lepší život. Každý má jiný úkol, kterým si musí projít. Neodsuzujme, když neznáme celý příběh. Pojďme hledat na druhých to do