Zápisník jedné Radky

Nezajímá mě kauza Leoš Mareš verus Kazma. Zajímá mě písnička, která se opírá o sakra pravdivý pilíře.  ...rádi píšem na cizí zeď a další jed plodí další jed.... Ráda jsem psala na cizí zdi. Moc ráda jsem hodnotila a kritizovala "zdi" všech a všeho. Kdo z vás to nikdy neudělal? Kdo z vás nikdy nesoudil? Soudíme, aniž bychom znali celý příběh. Proč? Protože tím odpoutáváme pozornost od nás samých... ....a to že každý může mít svůj hlas, neznamená, že musíš soudit nás... Nikdy doopravdy neznáme celý příběh. Nevidíme druhým do hlavy, nevíme co skrývá jejich život, neznáme jeho pocity, jenom se domníváme, co skutečně prožívá. Ano, můžeme mít představu, ale neznáme celistvost. A proto teď, s odstupem všeho si troufám říct, že hodnocení ostatních lidí je jedna velká lež. To, co vidíme my, nemusí vidět ostatní. To, co považuje za skutečnost my, může být pro druhé fikce. Suďme tedy jenom sami sebe. To je pravda. tady známe celý příběh. ...předurčené milovat je každému kdo n

Každý si utváříme svůj svět. Svět takový, jaký chceme. Vědomě i nevědomě. Veškeré naše myšlenky, slova, činy tvoří náš mikro i makrokosmos. Je hodně těžký to pochopit, ale kdyby na to někdy v průběhu života přišel každičký člověk na téhle planetě, asi by se mnohé změnilo. K lepšímu, samozřejmě. Jako malá jsem si kladla otázku "proč tu jsme". Ptala jsem se mámy, táty a ani jeden vlastně neznal odpověď. Něčím mě uchlácholili, ale nebyla to odpověď, která by mi dala klíč ke všemu. Dodnes si pamatuju, že jsem ležela s mamkou, jako malá v posteli a ptala jsem se jí, kdo se narodil jako první a jak. Nechápala. Zkoušela hledat odpovědi, ale mě to bylo málo. Nedokázala říct, jak to všechno vzniklo. A ani to vědět nemohla, protože kdyby to opravdu věděla, asi by tu nebyla a už by byla o level výš :-) Postupem času šla tato otázka do pozadí, ale vyvstaly nové a ještě trošku zapeklitější - Co bude až umřeme? Proč každý umírá v jiný čas? Je předem dáno jak a kdy umřeme? Když mě něco