Přeskočit na hlavní obsah

Život paní Lopuchové

Když si zvolíte žít svůj život bez konzumace mrtvých zvířat musíte počítat s tím, že narazíte na "drobná" úskalí :-) Každý druhý člověk Vám bude podsouvat klobásky, prsíčka, stehýnka - protože je to strašně dobrý a já jsem nějaká divná, že mi to nechutí - jatýrka, kůže, párky a další. Po chvilce otravných ksichtů, které házím ze všech stran a úhlů každý raději neúspěšný dialog zakončí se slovy "jdi se napást". Například moji milí rodiče jsou toho názoru, že pokud úspěšně nepojídám vepře, kravky či slépky, hrozí mi minimálně hrozivá smrt na deficit bílkovin :D Marně jim to již deset let vysvětluji.




Nejsem demonstrativní vegetarián nebo pozér, který žije zdravě jenom proto, že se to zrovna nosí. Jsem si moc dobře vědoma toho, že maso obsahuje hodně důležitých látek, které lahodí tělu, avšak znám mnoho krásných cest, jak tyto živiny získat i jinak :-) Maso holt není můj šálek kávy. Opravdu se půjdu raději napást :D Maso mě tíží jako kilo kamení. Nedokážu a ani nechci si tělo uzpůsobit na takovou zátěž. Nicméně nemám ale nic proti masožravcům. Nenutím je k osvětě. Každý ať si jí to, co mu vyhovuje. Člověk od člověka, aneb proti gustu...





Můj milý soused ( kterého mám vlastně moc ráda, jakožto i jeho "pannu" nevěstu) mi jednou povídá - "Měla bys přibrat do boků, dej si maso!". Kdyby chudák věděl, kolik práce mě stálo z těch boků ten otravný tuk vyhnat! Na střední škole jsem měla stehna jako valach a zadnici jako vrata od stodoly. Díky bohu, že jsem došla k osvícení a zjistila, že pečivo není vhodné 5x denně a to v množství větším než velkém, že vysočina mé tělo pěkně nasírá a že horalky  mi jdou do zmíněných partií více, než je příhodné!




Od té doby, co jsem začala provozovat sex jsem zjistila, že pohybem se dá ledacos shodit. Sem tam, sem tam a pár kil je dole :-))) Když k tomu uzpůsobíte stravu a vynecháte přísun"prasáren", začnete se divit, s čím se "vytasí" vaše tělo! Po pár letech jsem přidala ještě praxi jógy a zázrak je na světě :-)
I když jsem paní Lopuchová a nejím mrtvolky, mé tělo krásně prospívá a nebyla jsem nemocná ani nepamatuji :-)


Krásnou neděli!



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...