Přeskočit na hlavní obsah

Jackpot na váze stoupá!

Každá těhotná snáší přibírání na váze jinak. Jedna lépe, druhá hůře. Já jsem ta druhá. Ano, jsem hysterka se sklonem k vysoké sebekritice s kapkou cholerika. Mimochodem, není to 
diagnóza?

Začnu hezky od začátku...


Jako malé, rozkošné miminko jsem byla, až na krychloidní velikost své hlavy, drobotinka. Jídlo mě moc nezajímalo a pohybu jsem měla odjakživa na rozdávání. Asi do 9. třídy základní školy jsem vážila 45 kilo, což se samozřejmě změnilo hned na střední...

Od puberty záhadný vzestup

Na střední škole jsem se pomalu, ale jistě zateplovala. Jistě, nebylo to nic až tak dramatického, ale oprati stavu původnímu, tedy hubenému, to byl jistý skok. Počátek všeho byla nadměrná konzumace pečiva právě vyndaného z pece. A to to jelo....jako na drátkách. Madla lásky byla viditelná na několik kilometrů, špek na spodním břiše lemoval můj kožený opasek, prsa jsem měla i v podpaží. A tak se stalo, že jsem před maturitou vážila 67 kilo. 

Řekla jsem si dost

Moje matička si se mnou nikdy nebrala servítky a tak mi s libostí říkávala fráze jako "máš prdel jako štýrský valach" nebo  "tvoje stehna jsou jako vrata od stodoly". Zpočátku jí má puberta ignorovala, ovšem později, když jsem započala svůj vztah s panem Božským mi nebyl stav mého těla lhostejný. Tenkrát mi nic neřekl, ovšem nyní, když na toto téma zaběhne řeč, mi s oblibou říká, že jsem byla "pořádná"!

Odmaturovala jsem a rozhodla se učinit změnu. Začala jsem se stravovat opravdu zdravě. Nakoupila jsem žurnály o zdravém životním stylu a vydala se dráhu sportu. Nejprve jen tak z zlehka. Váha šla dolů opravdu rychle a zanedlouho jsem zhubla na 56 kilo. Možná to bylo už moc, protože se svou výškou 175 cm jsem působila jako přeživší Holocaustu.

O pár let později jsem začala svůj život pojit s jógou, která mě změnila k nepoznání. Nejen fyzicky, ale i psychicky a celkovým přístupem k životu. Moje tělo se najednou jakoby vyrýsovalo a už nepůsobilo tak vychrtle. Stala jsem se opravdu tím co jím.


A pak se zatoulala spermie

Miminko jsme se oba moc přáli a tak nebylo většího štěstí. Změnu zaznamenalo i mé tělo. Hned ve druhém trimestru jsem byla o 6 kilo těžší (ale pořád jsem nevážila tolik co na střední!). Bylo fajn, že díky tomu, jak jsem byla hubená předtím, nevypadalo mé tělo odule, ale normálně. Dnes, ve 35. týdnu těhotenství jsem se vážila a mám 13 kilo nahoře. Vážím 73 kilo. Lehce jsem se zděsila, ale při pohledu do zrcadla to zas až taková hrůza není. Výhodou je, že mi nepřibraly nohy, ani ruce. Váhový přírůstek se omezil pouze na břicho a hlavu :D No nevadí. Po porodu se dám do svého původního režimu a budu opět holka jako lusk. Zelená a křivá :D






Komentáře

Okomentovat

Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...
Okomentovat
Další informace

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...
1 komentář
Další informace

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...
Okomentovat
Další informace