Přeskočit na hlavní obsah

Moje cesta k pohybu

Kudy tudy? Nejlépe od začátku. Jenže kdy to začalo? Přesně nevím, ale domnívám se, že na hodině tělocviku, kdy jsem byla nucena Mgr. Milošem Svítilem, který nosil trenky s Batmanem, štěpit tuky v posilovně...


Nesnášela jsem to..


Já jsem si vlastně hodně dlouho myslela, že pohyb obecně je první stupeň trestu, za kterým následuje odsouzení do žaláře nepodmíněně. Zmíněný tělocvik na střední škole ve mně toto přesvědčení jen a jen utvrzoval. I přes to, že jsme byly ve skrze holčičí třída, Miloš nás nutil hrát různé chlapecké hry jako florbal, fotbal či basket. Pokud se nám to nelíbilo, přeměřil naše tělesné proporce, prohlásil nás za obézy a odeslal na rotoped...


Pak nastal zlom..

Po maturitě, po ukončení Milošovi nadvlády, jsem se rozhodla, že to s tím pohybem ještě zkusím. Bylo to z důsledku objevení madel lásky, na které jsem byla upozorněna jednou krávou (že jí tak musím nazvat) na nádraží (bývalá přítelkyně Božského) :D.  Ovšem dnes jí mohu poděkovat, jelikož jsem nalezla bezmeznou lásku k józe, která mi otevřela nové obzory...


Jóga, pohyb pro důchodce? 

Kdo se domnívá, že je jóga sport, ať už dál ani nečte. To je všeobecně šířený omyl. Jóga je životní filozofie, jejíž vedlejší účinek je dokonalé vyladění mysli a vyzmizíkování přebytečných špeků. Já jsem se zbavila madel a přivítala jsem do klubu buchty. myslím ty na břiše, nikoliv na pekáči. Změnila jsem svůj život. Kompletně. Mnozí neznalí mě nazývali anorektičkou, což mě baví doteď. Ono jíst zdravě může pro někoho znamenat nejíst vůbec. Zhubla jsem asi 10 kilo. Najednou jsem měla vyrýsované paže, útlý pas, plochou hruď (vedlejší účinek) a nohy jako laňka (zelené a křivé?). A co tím chci říct? Že pohyb není teror, stačí si jenom najít ten svůj, zamilovaný :-)




Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...