Přeskočit na hlavní obsah

Začínám být to, co jím...

V období puberty mi bylo úplně jedno co tláskám. Byla jsem schopná do sebe naládovat ještě teplé rohlíky a pak jsem se divila, že mám tučný podvozek. Po maturitě se vše zlomilo. Odhodila jsem bílý jed a začala trošku přemýšlet..

Když už se rozhodnete, že budete jíst zdravě, nebo alespoň zdravěji, nemůže se jednat o hurá akci. Mělo by se to stát vaší životní filozofií. Nárazovky nefungují. A nebo možná fungují, ale opravdu jen nárazově. Pak totiž narazíte. Zjistíte, že nemáte vůli a že vás to nebaví. Pardon, ale pak to nemůže nikdy vyjít...

V těhotenství jsem se cpala loupáky a chlebíčky s vejcem a majonézou. To byla moje hormonální filozofie, která mi zajistila 18 kg nahoře. Měla jsem to štěstí, že jsem zhubla okamžitě.Tedy téměř. No a od mé kariéry v podobě matky, jím opět to, co chci být. Nenutím se do toho. Je to taková moje přirozenost. Ráda experimentuji a těším se, co z toho rovna dnes vyleze...

Nejím maso. Žádný. A od extempore se pstruhem, které mě potkalo v 5měsíci těhotenství mám i k rybám jakýsi blok. Takže občas lososa a mořské plody - to jo! Ale jinak tomu moc nedám...Nejím kraví výrobky. Stojím si za tím, že na nich není nic zdravého. Kromě másla. To ale nemá se zdravím nic společného. Jde jen o to, že mi sakramentsky chutná. Ale jen to poděbradský.  Dočetla jsem se v jedné chytré knížce, že kromě člověka nekonzumuje žádný živočich mateřské mléko jiného tvora. To mi přijde logicky znějící. A nebýt této hlášky, stejně bych ho nejedla. Obsahuje bakterie, zahleňuje a kecy o vápníku jsou bludy. Milionkrát větší množství ho totiž obsahuje mák. A Tak si dám radši makový buchty.

Mám ráda kaše na všechny způsoby. Neumím si bez nich představit své ráno. Ať už jde o ty z ovesných vloček, pohanky, jáhel, quinoy nebo cous cousu...K obědu mám většinou jako základ bulgur, quinou, červenou čočku, rýži nebo žitné těstoviny. K tomu pak přihodím co se tu zrovna válí. Olivy, tuňáka, houby, dýni...K svačinám často chroupu jablko, hltám banány, přežvykuju suchary, nacpávám se žitným chlebem s ředkvičkou. Večeře jsou nejčastěji ve formě salátu. Nejradši mám rucollu a domácí sušená rajčata. Toho bych se ujedla. Občas tam šoupnu kozí sýr - ten si dopřeju. Koza je dobrá. Možná trochu smrdí, ale rozhodně je zdravější než kráva.

Nemám potřeby moc hřešit. Když mám chuť na brambůrky nebo čokoládu, dám si to. Jednou za čas. Hrstka solených bohemek nebo pár kostiček čokolády na vaření ještě nikoho nezabila :-)







Komentáře

  1. Ahoj Radu, moc ti fandím a prala bych si mit tak pevnou vůli jako mas ty. Snažím se uz taky nějakou dobu dodržovat zdravý životný styl, ktery me fakt baví. Vycházím hodně z bezlepkových diety, ovšem ne ve všem. Chtěla jsem se te zeptat, jaky mas názor na mléko? Treba snídaně s podobě ovesnych vloček s mlékem? Muzu to tak jist nebo mam za mléko vyměnit treba bily řecký jogurt?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahojky Tery :) popravdě jsem celkem odpurce kravského mléka. Není v něm totiž nic zdravého. Vápníku opravdu minimálně, ale o to víc bakterií. Zahlenuje, skodi kuzi atd. Takže za mně nahradit rostlinným - mandlove,sojove, kokosove atd :)

      Vymazat
    2. Zkoušela jsem mandlové mléko od Alpra...nemohla jsem ho ani polknout. Je to pro mě fakt něco neskutečně nechutnýho :)) Máš nějaké dobré zkušenostmi s jinou značkou?

      Vymazat

Okomentovat

Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...