Přeskočit na hlavní obsah

ZHUBNI!

Hele, neber si to osobně. To není na tebe. Ani na tebe a ani na vás. Chtěla bych vám představit super, stejnojmennou knihu od Kinga. Stephena Kinga.

Je to studu hodno, ale..


 ..nikdy jsem od Stephena nic nečetla. Já vím, tím bych se chlubit neměla. Ale jak se říká - lepší pozdě, než li později. A tak jsem zkusila knihu ZHUBNI. Horor, román, sci fi...tak něco mezi.


Počáteční rozpaky vystřídalo nadšení

Shrnuli to, kniha mě opravdu bavila. Bylo tam pár pasáží, kde jsem věděla jádro pudla již po prvním řádku, tudíž jsem je přeskočila (jednalo se o pár stránek). No ale jinak, jinak fakt palec hore. 


A oč tu kráčí?

Billy Halleck, dobře situovaný, otylý a dva metry vysoký právník, se dostal lidově řečeno do průseru. Při erotické chvilce za volantem, srazil na přechodu starou cikánku. Díky dobrým známostem na policii a u soudního dvorce vyvázl z celé záležitosti opravdu bez ztráty kytičky. Nešťastnou nehodu samozřejmě zavinil on a jeho žena, jelikož se kvůli přicházejícímu orgasmu nerozhlédl ani vlevo ani vpravo. 

Kdybych to byl býval věděl, nechal bych ten poklopec zapnutý. To si podle mně myslel Billy, když odcházel ze soudního stání. V okamžiku, kdy opouštěl úřední budovu, spatřil starého cikána s uhnívajícím nosem. Byl odporný. Natolik odporný, že na něm Williamovi uvízl pohled. 

Starý cikán byl otec oné zabité. Přistoupil za Halleckem, letmo na něj sáhl a řekl "zhubni". Tím na zatím ještě nic netušícího Billyho uvalil kletbu..

A od té chvíle bylo všechno jinak. Zavalitý a statný Billy Halleck začne nekontrolovatelně hubnout. Nutno podotknout, že jedl jako mlejn. Nic naplat. Billy má nejdříve radost. Shodit pár kilo potřeboval jako sůl. Ale 13 kilo za týden? To už bylo možná moc. A 37 za měsíc, to už je na pováženou...

Na popud své ženy absolvoval četná vyšetření, kde nezjistil nic jiného, než že je zdravý jako řípa. Hlavou se mu pomalu ale jistě honila myšlenka na hnilobného roma. "Zhubni"...

Kletba...uvalil na něj kletbu. Nakonec Billymu došla závažnost celé věci. Cítil vztek, hněv. Proč potrestal jeho, když to celé vlastně způsobila Heidi (jeho žena)?? Rozhodl se starého cikána najít a přimět ho, ať z něj prokletí sejme..

55 kilo...to je váha, u které se dozvíte, jak celý příběh skončí. A řeknu vám, že tohle jsem teda nečekala..







Komentáře

Okomentovat

Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...
Okomentovat
Další informace

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...
1 komentář
Další informace

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...
Okomentovat
Další informace