Přeskočit na hlavní obsah

Ze života "hmyzu"

Vdaná jsem bez pár dní  půl roku, zadaná téměř 11 let, cizí chlapi si mě nevšímají též hodně let :D. Jsem sice mladá (zatím ještě), ale pochytila jsem toho spoustu.

Nikdy jsem nebyla ten typ, na který by stáli chlapi na diskotéce frontu, aby se mnou mohli mít třeba sex na záchodě či mě pozvat na panáka (což nevadí, jelikož po alkoholu jsem trapná a zvracím a na styky na toaletě mám též své názorstvo). Nicméně když už jsem se ale rozhodla, že se mi nějaký jinoch líbí, měla jsem ho. Trošku paradox, ale možná se mě báli. Já se totiž umím tvářit jako půl prdele z roští i když o tom nevím. Můj již božský manžel to má jinak. Na něj vždy stály davy fanynek. Krávy. :D

Svého Ondřeje jsem si vyhlídla, on mě sbalil a od té doby mají fanynky utrum (doufám tedy). Na vztahu s mužem existuje pár zákonitostí, které mě naučily mé babičky a mamka:
  1. Vnuť chlapovi tvůj nápad, ať si myslí, že je jeho a můžeš ho pak jako nadsamce ovívat palmovým listem (viz sušička).
  2. Ať je vždy uvařeno a plná lednice. Pokud to tak bude, budou i nové šatičky, botičky, kabelčičky...
  3. Nenafukuj se. A pokud už je to nutné, nabobtnej, když to nevidí.
  4. Nechoď jako Anka z Hudlic. To znamená jejich řečí "buď upravená".
  5. Nebuzeruj ho na veřejnosti. Doma je to jedno :D
  6. Chval ho! Je jedno za co.
  7. Pravidelný sex (nejlépe mimo WC je základ státu)

V různých mírách se tímto řídím a pohoda ve svazku je na světě. Před tchyni a širým příbuzenstvem se ho vždy zastanu (mám opravdu často proč). Občas se nestihnu při nafouknutí vypařit a tak dělám, že nic, až jsem "vzlétlá" u stropu. 
Vařím. Nevím zda pokaždé ocení pohanku, jáhly a řepové brownies, ale jí to. A může být rád, proto vypadá tak, jak vypadá, což jistě jeho funclub ocení. Upravená jsem, zvláště po deci vína. Chválím ho i za to, jak krásně se zul z bahnivých bot, než vešel do bytu. Šikulka. :D
 No a i když mám někdy (ne často) pocit, že nejlepší sex je žádný sex, přesto se této aktivity účastním a nakonec to dobře dopadne :-)))

Myslím, že se máme s Ondrou opravdu rádi. Ono se na něj nejen krásně kouká, ale i se hezky poslouchá. Má to v hlavě srovnané (až na to, že si myslí, že mám tak černé a dlouhé řasy od přírody - možná se tak narodila...). Má taktéž všeobecný přehled je inteligentní a není s ním nuda. Je citlivý a není to žádný buran. Takže jsem si vyhlídla dobrou partii! 

A já jsem občas taková kudlanka. Umím pěkně držkovat a dávat křivdu najevo. Jsem ale taky velmi citlivá a pláč je můj velmi dobrý přítel. Ale s tím nic neudělám. Nebo respektive nechci s tím nic dělat. 



Komentáře

Okomentovat

Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...
Okomentovat
Další informace

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...
1 komentář
Další informace

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...
Okomentovat
Další informace