Přeskočit na hlavní obsah

Břicho je už zase vidět ze všech stran

Jakmile se oteplí, začnou totiž vykukovat různé věci. I břicha. Ta nejrůznější břicha. A i ta, o které by člověk nestál. 

To, že je moje břicho již vidět ze všech stran, nemusím ani zmiňovat. I když, včera si jedna paní myslela, že jsem jen dobře živená slovanská žena. Když jsem ji vyvedla z omylu a obeznámila ji s faktem, že započínám sedmý měsíc, trošku se začervenala, jelikož i ona měla kulantně řečeno dost kypré tvary (asi v tom nechtěla být sama).

Břicho už neschovám a ani se o to nesnažím - bikiny tedy záměrně vynechávám, ale huňaté svetry jsem již odložila. Ale tak trošku se chlácholím tím, že těhotenská břicha jsou taková jiná, milá kategorie. Všichni to právě omlouvají oním těhotenstvím. Takže teď nejsem tlustá, jen těhotná. Horší to bude příští rok touto dobou (což doufám těhotná nebudu), neshodím li deka navíc. Utěšuji se ale, že mám rok čas a porod na zimu není vůbec od věci :-))

No jo, ale co ta břicha, co neukrývají plod (dítě, ne plody stravovacího průmyslu)? Já určitě nejsem ta, která by soudila lidi podle vzhledu. A když je někdo při těle a umí to nosit, přijde mi to super, opravdu, bez nadsázky. Ale co když nastává situace, kdy na ulici potkáte 14letou holku, která má madla lásky do všech světových stran, v ruce velkou točenou za 25,-, v batohu lightku a crop top? Já nechci soudit, ale nabídla bych jí ten svetr.

Léto vybízí k nejrůznějším věcem. Odhalování je jedna z nich. Například včera jsem se na ulici míjela s paní, která měla podprsenku oblečenou na tričku. Nevím, asi si spletla postup.




Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...