Přeskočit na hlavní obsah

Porod malého Áčka

Áčko je na světě! Víme jeho pohlaví (uf)! 19.9.2017 v 13:52 se narodil další Božský. Dali jsme mu jméno Albert. A věřte nebo ne, naprosto dokonale se na něj hodí. A vy, co vás naše volba vyvádí z míry, trhněte si nohou, nebo čímkoli jiným :-) Takže Albert Sezima je novým majitelem mých nalitých ňader (nejstarší Božský spláče nad vejdělkem).

Porod?

Ano, ten jsem podstoupila. Od počátku těhotenství jsem si přála rodit "normálně" - to znamená tím otvorem mezi jezy. Ladila jsem psychiku, plašila strach, vysvětlovala tenkrát ještě plodu, ať se nestresuje a prostě otevře oficiální dveře výstupu.

Vše se zdálo jako podle scénáře. To znamená, že Bertík se otočil hlavou dolů vzorně ve 30. týdnu. Měla jsem obrovskou radost. No jo, ale jelikož jsem byla 19 měsíců po sekci, můj pan doktor mi řekl, že nesmím přenášet - maximálně den, dva (což vlastně tak bylo). Tudíž můj termín 17.9.2017 byl vepsán rudě a s vykřičníkem. 

Když se den "D" nachyloval, začala jsem stresovat a pokoušet se o všelijaké vypuzovací metody. Maliník, ten hnusnej ricinovej koktejl, horkou vanu, dřepy, božolé barvy krve a i onen sex (několikrát!!!). NIC! 

18.9.2017 jsem tedy šla navštívit Jena, svého gyndaře. Řekl, že miminko vypadá velké a tak musí být brzy venku. Ještě ten den jsem musela naklusat do nemocnice - což jsem několikrát oplakala, jako kdybych odjížděla na Severní točnu. 

V nemocnici se usnesli, že mi pro jistotu zkontrolují stav jizvy na ultrazvuku. No a to byl kámen úrazu (Bože díky za to). Ještě že je Bertík moc chytrý človíček a věděl, že musí počkat, protože legální výstup by prostě nešel. Ne teď. Ne bez následků. Sval pod jizvou prakticky nebyl, takže by děloha nevydržela sebemenší kontrakci...no a zbytek si domyslete.

Musel tedy ven císařským řezem. Nebála jsem se, protože s Adámkem to byla pohoda jazz. S Albíkem ne. Spinální anestezii mi píchali na třikrát - což bylo vlastně to nejmenší. Ale asi dali špatnou dávku, protože to, co jsem cítila bylo zkrátka na hranici únosnosti. Navíc jim ztenčená děloha stále praskala, takže šili na několikrát. Musela jsem řvát o drogy, které byly nakonec moc fajn :D Přátelé, bolest jako kráva!

Porod tedy hrůza, ale výsledek je naprosto dokonalý. Bertík mi při opouštění břicha načůral do dělohy :D To bylo naše první seznámení. Rozkošné, že?

A teď jsem již zase hebká, svěží, žádoucí a už zase skáču přes kaluže. Nic mě nebolí, jizvu necítím, břicho splaskává, prsa rostou :-)









Komentáře

Okomentovat

Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...
Okomentovat
Další informace

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...
1 komentář
Další informace

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...
Okomentovat
Další informace