Přeskočit na hlavní obsah

Dýchej, Radu, dýchej

Někdy jsem hysterická. A pěkně. Jakože dost. A to cvičím jógu. Jsem klidnější než dříve, ale někdy to na mě přijde a to bych si pak buď dala frťana, nebo poflákala všechny na jednu hromadu. :D

Mít děti krátce po sobě má jisté výhody - budou si později rozumět, vy to sfouknete z jedné vody na čisto atd. No ale má to i nevýhody. A to například, když je špatná konstelace hvězd a obě děti řvou celý den jak kráva.

Včera byl Bertík dosti nenaladěn a neustále hýkal, kňoural, řval nebo držkoval (ano, jsou mu 3 měsíce a všechno to ovládá). A do toho Adam, který se asi nadopoval nějakou drogou (měl kousek čokolády a již vím, že další dlouho neuvidí, páč cukr s ním dělá divy a se mnou pak taky), řádiul jako černá ruka. Byl jako tryskomyš. Po bytě se rozjížděl plnou rychlostí na své babetě a narážel do zdi či jiné plochy (Bertíka naštěstí vynechal). To by se ještě dalo...

Pokračoval tím, že otevřel lednici a vyházel ven vejce! Dýchej Radmilo, dýchej a dej si domácí likér...Jak řekla, tak udělala. Poté se šel vyčůrat do nočníku a nesundal si punčocháče. Uuuu....
Dále se šel vyčůrat o hodinu déle a močopudný exkrement vylil na podlahu a touto tekutinou vytíral....Následovalo házení ponožek do WC, vylití kakaa psovi na hlavu a završil to tím, že po mně házel brambory :D A ano, Bertík do toho řval a za celý den spalo toto miminko 45 minut! A aby toho nebylo málo, Božský se vrátil domů až ve 20 h večer.

Když všichni usnuli, dala jsem si panáka domácího likéru (dva) a tupě zírala :D


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...