Přeskočit na hlavní obsah

Penis nebo vagína? Je to jedno!

Holka nebo kluk, je to opravdu tak důležité? Pinďour nebo vagína, sakra, vždyť stejně skončí spolu :D 

Rozmohl se nám tady takový nešvar...

Mám okolo sebe hodně těhotných žen, kamarádek, anebo jen kolemjdoucích. Některá pohlaví řeší, jiná méně a další vůbec. Kdo to ale řeší vždycky, a nejvíc, je okolí. A z mého průzkumu vyplývá, že jsou lehounce protěžované holčičky. Většinou tedy od matek holčiček. Pak je mi trošku líto těch malých pindíků, kteří stojí tak trošku opodál.

Když jsem čekala Adámka, chtěla jsem Zoe. Tedy ne, aby se jmenoval Zoe, to by mě choť zabil, ale aby byl holka. Fakt jsem moc nepřipouštěla jinou možnost. No, ale najednou mi doktor sdělil, že ta holčička má něco navíc. Respektive že ta holčička, je kluk jako buk! První den jsem byla trošku zklamaná, ale potom jsem se naladila na mužskou energii. Neuměla jsem si moc představit, jak se máma chlapečka chová, ale rozhodla jsem se to vzít jako výzvu!

Asi máme všeobecně zafixováno, že holčičky jsou něžné, křehké víly, které tíhnou k mamince. Že pospolu můžeme nakupovat, česat se a líčit, chodit na kosmetiku. Ale víte co je fajn? Že s klukem můžete přestat být fifinou. Skáčete v blátivých kalužích jako Peppa :D, kopete si s míčem, i když jste tele jako vrata, civíte na hokej, protože už ve dvou letech ho to baví víc než Máša a medvěd a neřešíte moc dresscode, protože ten nejlepší jsou tepláky a následně odřená kolena.

A co nejvíc změnilo mé předsudky je to, že chlapečci jsou neskutečně mazliví! To by mě ani ve snu nenapadlo.  A to vidím prosím pěkně nejen u sebe doma, kde se tulí všichni včetně Ondry a Bohdana, mopse smrdutého, ale i všude okolo.

Zároveň ale nevím, jaké je to mít holčičku. Určitě super, protože každé dítě je senzační! A vím, že kdybych ji někdy ještě měla, budu ji milovat stejně, jako ty moje dvě "Áčka".

Jen tím vším chci říct, že mě fakt, ale opravdu vytáčí, když někdo upřednostňuje nějaké pohlaví. Je to úplně fuk, protože každé zdravé dítě je dar! A i holka může být neskutečný raubíř a větrnice a kluk může být mazlivý koblížek :-)


Holka nebo kluk? Tady není prostor pro plus nebo mínus, tady je rovná se!






Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...