Svého manžela. Ne cizího. Unesla ne v náručí, ale jakože ukradla (i když s mou silou medvědí bych ho i poponesla) :-)
Od té doby, co máme kluky, jsme s Ondrou ještě nikam na celý víkend nevyrazili. Buď jsem rodila, kojila a nebo kojila. Takže nic. A musím zcela upřímně říci, že mi to chybělo. No, takže jsem vymyslela plán!
Z telefonního aparátu svého chotě jsem obratně odcizila číslo našeho společného kamaráda Jakuba. Vše jsem učinila v naprostém utajení, když byl Božský ve vaně.
Číslo jsem si uložila a spojila se s Kubou (virtuálně, samozřejmě). Abyste tomu rozuměli, Jakubisko vlastní překrásnou chalupu s koupacím sudem, v Rokytnici nad Jizerou. Již onehdá nám říkal, že jsme na jeho vele sídlo zvání. Domluvila jsem s ním tedy, že 13/7 se s Ondřejem přijedeme zrekreovat :-) Několikrát jsem ho důrazně, pod hrozbou smrti, poučila, že se nesmí Dobrofil (Ondřej), nic dozvědět! Byl mu život milý, tak tedy mlčel.
Vše bylo dokonale promyšleno. Muselo být, jelikož Ondřej je hlava mazaná, a okamžitě by se všeho dovtípil! Lhala jsem. Lhala a hodně. Bože odpusť.
Ondrovi jsem namluvila, že tento zmíněný víkend, jedeme s Adámkem, kamarádkou Martinou a její holčičkou, na víkend pryč. Argumentovala jsem, že si mě Adámek chce užít, tudíž musí on, hlídat tyto dva dny Bertíka. Neměl problém.
Aby vše bylo neprůstřelné, domluvila jsem se s mojí mamkou, že před Ondrou navrhne, že s chlapci pojedou v pátek jakože na výlet. Okolo 15 hodiny se vrátí, my přijedeme do Libice, Ondra si vezme Bertíka a mě s Adámkem vyzvedne kamarádka. Na to skočil taktéž jako na špek!
Den "D" se nachýlil! V pátek ráno odjel Ondra jako vždy do roboty. Já a chlapci jsme se zdržovali doma (byli přece na výletě). Vše jsem sbalila, dala chlapce v 10:30 spát a v 13:30 jsme jeli směr Libice, za babi a dědou. Tam jsem oba vyložila i s kuférky, políbila, dala instrukce a s vrtulí u zadnice jela do Lidlu na nákup. Zde jsem naložila do košíku hodně vína, sýry a takové ty romantické pochutiny :D
Ve 14:30 h mi Oněgin volal, že bude končit dřív. Sakra!!! Takže jsem mu ihned vřele nabídla, že ho mohu v práci vyzvednout, aby nemusel pěšky. Byl nadšen.
15:00 - vyzvedávám chotě v práci. Táže se mě, co má tedy Bertík jíst, kde to najde a oznamuje mi víkendový program (fotbal a tchyně - úchvatné).
Z Poděbrad vyrážíme směr "Libice" pro děti. V Choťánkách mu sděluji, že musíme ještě do Odřepes, jelikož si musím něco vyzvednout u kamarádky. "Jo, to je jedno" opáčil. Valim to tedy na kruhák u Loudy. Místo do Odřepes ale sjíždím směr Jičín. Ondra se zarazí a ptá se, zda vím, kde jsou Odřepsy:
Ondra - "Víš kde jsou Odřepsy?"
Já - nepřítomný výraz s cukajícím koutkem (i okem)
Ondra - "To asi nejedeme do Odřepes viď??"
Já - směju se jak tele
Ondra - "To mě vedeš zas ňákejma kančíma stezkama k tý Markétě, že jo.."
Já - záchvat smíchu
Ondra - "Hele já myslím, že jedeme fakt špatně"
Já - chlámu se
Ondra - "Hele, my tam nejedeme viď? Kam jedeme?"
Já - "Hádej"
Ondra - "Počkej, počkej. Necháváme tu děti a jedeme na hory?"
Já - "Joo"
Ondra - "Ale dyť my nemáme děti! Zavolej vašim, ať to ví!"
Já -" Totální záchvat smíchu"
Ondra -"Jo, oni to ví viď. No počkej a to budu celej víkend v jednom tričku?"
Já- "V kufru máš zavazadlo"
Ondra -"Bože ty jsi skvělá!"
Od té doby, co máme kluky, jsme s Ondrou ještě nikam na celý víkend nevyrazili. Buď jsem rodila, kojila a nebo kojila. Takže nic. A musím zcela upřímně říci, že mi to chybělo. No, takže jsem vymyslela plán!
Z telefonního aparátu svého chotě jsem obratně odcizila číslo našeho společného kamaráda Jakuba. Vše jsem učinila v naprostém utajení, když byl Božský ve vaně.
Číslo jsem si uložila a spojila se s Kubou (virtuálně, samozřejmě). Abyste tomu rozuměli, Jakubisko vlastní překrásnou chalupu s koupacím sudem, v Rokytnici nad Jizerou. Již onehdá nám říkal, že jsme na jeho vele sídlo zvání. Domluvila jsem s ním tedy, že 13/7 se s Ondřejem přijedeme zrekreovat :-) Několikrát jsem ho důrazně, pod hrozbou smrti, poučila, že se nesmí Dobrofil (Ondřej), nic dozvědět! Byl mu život milý, tak tedy mlčel.
Vše bylo dokonale promyšleno. Muselo být, jelikož Ondřej je hlava mazaná, a okamžitě by se všeho dovtípil! Lhala jsem. Lhala a hodně. Bože odpusť.
Ondrovi jsem namluvila, že tento zmíněný víkend, jedeme s Adámkem, kamarádkou Martinou a její holčičkou, na víkend pryč. Argumentovala jsem, že si mě Adámek chce užít, tudíž musí on, hlídat tyto dva dny Bertíka. Neměl problém.
Aby vše bylo neprůstřelné, domluvila jsem se s mojí mamkou, že před Ondrou navrhne, že s chlapci pojedou v pátek jakože na výlet. Okolo 15 hodiny se vrátí, my přijedeme do Libice, Ondra si vezme Bertíka a mě s Adámkem vyzvedne kamarádka. Na to skočil taktéž jako na špek!
Den "D" se nachýlil! V pátek ráno odjel Ondra jako vždy do roboty. Já a chlapci jsme se zdržovali doma (byli přece na výletě). Vše jsem sbalila, dala chlapce v 10:30 spát a v 13:30 jsme jeli směr Libice, za babi a dědou. Tam jsem oba vyložila i s kuférky, políbila, dala instrukce a s vrtulí u zadnice jela do Lidlu na nákup. Zde jsem naložila do košíku hodně vína, sýry a takové ty romantické pochutiny :D
Ve 14:30 h mi Oněgin volal, že bude končit dřív. Sakra!!! Takže jsem mu ihned vřele nabídla, že ho mohu v práci vyzvednout, aby nemusel pěšky. Byl nadšen.
15:00 - vyzvedávám chotě v práci. Táže se mě, co má tedy Bertík jíst, kde to najde a oznamuje mi víkendový program (fotbal a tchyně - úchvatné).
Z Poděbrad vyrážíme směr "Libice" pro děti. V Choťánkách mu sděluji, že musíme ještě do Odřepes, jelikož si musím něco vyzvednout u kamarádky. "Jo, to je jedno" opáčil. Valim to tedy na kruhák u Loudy. Místo do Odřepes ale sjíždím směr Jičín. Ondra se zarazí a ptá se, zda vím, kde jsou Odřepsy:
Ondra - "Víš kde jsou Odřepsy?"
Já - nepřítomný výraz s cukajícím koutkem (i okem)
Ondra - "To asi nejedeme do Odřepes viď??"
Já - směju se jak tele
Ondra - "To mě vedeš zas ňákejma kančíma stezkama k tý Markétě, že jo.."
Já - záchvat smíchu
Ondra - "Hele já myslím, že jedeme fakt špatně"
Já - chlámu se
Ondra - "Hele, my tam nejedeme viď? Kam jedeme?"
Já - "Hádej"
Ondra - "Počkej, počkej. Necháváme tu děti a jedeme na hory?"
Já - "Joo"
Ondra - "Ale dyť my nemáme děti! Zavolej vašim, ať to ví!"
Já -" Totální záchvat smíchu"
Ondra -"Jo, oni to ví viď. No počkej a to budu celej víkend v jednom tričku?"
Já- "V kufru máš zavazadlo"
Ondra -"Bože ty jsi skvělá!"
Ahoj, jmenuji se "Tina Petersen" Jsem z Odense v Dánsku. Byl jsem ženatý 9 let s Oliverem a oba jsme měli spolu dva (2) syny. Oliver byl můj milenec na střední škole, můj vysněný muž a já jsme ho milovali víc, než dokážou vyjádřit slova. Můj manžel najednou začal spát a dávat různé omluvy, proč se nemůže vrátit domů. Děti, které byly zvyklé být vždycky kolem svého otce, ho teď vidí ječmen. Začal mít vnější vztahy s jinými ženami, aniž by zvažoval, jak se budou děti nebo já cítit.
OdpovědětVymazatCelý můj svět byl otřesen a zdá se mi, že jsem ztratil jediného člověka, kterého jsem kdy opravdu miloval. To se ještě zhoršilo v okamžiku, kdy požádal o rozvod ... Snažil jsem se, co mohl, aby mu změnil názor a zůstal se mnou a dětmi, ale veškeré úsilí bylo marné. Prosil jsem a zkoušel všechno, ale nic nefungovalo.
Průlom nastal, když mě někdo představil tomuto nádhernému, velkému kouzelníkovi, který mi nakonec pomohl ... Nikdy jsem nebyl fanouškem takovýchto věcí, ale prostě jsem se rozhodl neochotně vyzkoušet, protože jsem byl zoufalý a nezbylo mi na výběr ... Udělal zvláštní modlitby a použil kořeny a byliny ... Během dvou dnů mi Oliver zavolal a byl mi líto všech emocionálních traumatů, které mi způsobil, přestěhoval se zpět do domu a nadále šťastně žijeme jako jedna velká rodina. co úžasný zázrak doktor Zuzu udělal pro mě a moji rodinu. Pomohl mi také vyřešit můj problém s artritidou, se kterým se zabývám celá léta
Představil jsem mu spoustu párů s problémy po celém světě a měli dobré zprávy ... Pevně věřím, že někdo tam potřebuje pomoc. Pro naléhavou pomoc jakéhokoli typu kontaktujte lékaře Zuzu nyní prostřednictvím jeho e-mailu: doctorzuzutemple@gmail.com nebo WhatsApp ho na +2347013499818 a také kontaktujte doktora Zuzu na Vibru prostřednictvím +2347013499818