Jak jsem unesla manžela

Svého manžela. Ne cizího. Unesla ne v náručí, ale jakože ukradla (i když s mou silou medvědí bych ho i poponesla) :-)

Od té doby, co máme kluky, jsme s Ondrou ještě nikam na celý víkend nevyrazili. Buď jsem rodila, kojila a nebo kojila. Takže nic. A musím zcela upřímně říci, že mi to chybělo. No, takže jsem vymyslela plán!

Z telefonního aparátu svého chotě jsem obratně odcizila číslo našeho společného kamaráda Jakuba. Vše jsem učinila v naprostém utajení, když byl Božský ve vaně.

Číslo jsem si uložila a spojila se s Kubou (virtuálně, samozřejmě). Abyste tomu rozuměli, Jakubisko vlastní překrásnou chalupu s koupacím sudem, v Rokytnici nad Jizerou. Již onehdá nám říkal, že jsme na jeho vele sídlo zvání. Domluvila jsem s ním tedy, že 13/7 se s Ondřejem přijedeme zrekreovat :-) Několikrát jsem ho důrazně, pod hrozbou smrti, poučila, že se nesmí Dobrofil (Ondřej), nic dozvědět! Byl mu život milý, tak tedy mlčel.

Vše bylo dokonale promyšleno. Muselo být, jelikož Ondřej je hlava mazaná, a okamžitě by se všeho dovtípil! Lhala jsem. Lhala a hodně. Bože odpusť.

Ondrovi jsem namluvila, že tento zmíněný víkend, jedeme s Adámkem, kamarádkou Martinou a její holčičkou, na víkend pryč. Argumentovala jsem, že si mě Adámek chce užít, tudíž musí on, hlídat tyto dva dny Bertíka. Neměl problém.

Aby vše bylo neprůstřelné, domluvila jsem se s mojí mamkou, že před Ondrou navrhne, že s chlapci pojedou v pátek jakože na výlet. Okolo 15 hodiny se vrátí, my přijedeme do Libice, Ondra si vezme Bertíka a mě s Adámkem vyzvedne kamarádka. Na to skočil taktéž jako na špek!

Den "D" se nachýlil! V pátek ráno odjel Ondra jako vždy do roboty. Já a chlapci jsme se zdržovali doma (byli přece na výletě). Vše jsem sbalila, dala chlapce v 10:30 spát a v 13:30 jsme jeli směr Libice, za babi a dědou. Tam jsem oba vyložila i s kuférky, políbila, dala instrukce a s vrtulí u zadnice jela do Lidlu na nákup. Zde jsem naložila do košíku hodně vína, sýry a takové ty romantické pochutiny :D

Ve 14:30 h mi Oněgin volal, že bude končit dřív. Sakra!!! Takže jsem mu ihned vřele nabídla, že ho mohu v práci vyzvednout, aby nemusel pěšky. Byl nadšen.

15:00 - vyzvedávám chotě v práci. Táže se mě, co má tedy Bertík jíst, kde to najde a oznamuje mi víkendový program (fotbal a tchyně - úchvatné).

Z Poděbrad vyrážíme směr "Libice" pro děti. V Choťánkách mu sděluji, že musíme ještě do Odřepes, jelikož si musím něco vyzvednout u kamarádky. "Jo, to je jedno" opáčil. Valim to tedy na kruhák u Loudy. Místo do Odřepes ale sjíždím směr Jičín. Ondra se zarazí a ptá se, zda vím, kde jsou Odřepsy:

Ondra - "Víš kde jsou Odřepsy?"
Já - nepřítomný výraz s cukajícím koutkem (i okem)
Ondra - "To asi nejedeme do Odřepes viď??"
Já - směju se jak tele
Ondra - "To mě vedeš zas ňákejma kančíma stezkama k tý Markétě, že jo.."
Já - záchvat smíchu
Ondra - "Hele já myslím, že jedeme fakt špatně"
Já - chlámu se 
Ondra - "Hele, my tam nejedeme viď? Kam jedeme?"
Já - "Hádej"
Ondra - "Počkej, počkej. Necháváme tu děti a jedeme na hory?"
Já - "Joo"
Ondra - "Ale dyť my nemáme děti! Zavolej vašim, ať to ví!"
Já -" Totální záchvat smíchu"
Ondra -"Jo, oni to ví viď. No počkej a to budu celej víkend v jednom tričku?"
Já- "V kufru máš zavazadlo"
Ondra -"Bože ty jsi skvělá!"