Taky vám dal úplněk ak zabrat? Já jsem byla popravdě dost vyrychtovaná - až tak, že mě Ondra poslal na víno.
Jo, jsem citlivá a různé změny asi vnímám víc, než sousedovic Máňa, ale zas bysme to nemuseli přehánět.
Zase se mi dostavil pocit, že jdu tak nějak proti proudu. Trošku mi klepala na ramena úzkost, ale nakopla jsem ji do zadku. S touhle dámou už se nechci stýkat. No, vlastně je těch dam víc..
Já mám pocit nějaký revoluce, která postupně vypuká v každým z nás. Hledáme se, nevíme, tápeme a chceme dělat všechno jinak a líp. A když už máme pocit, že jsme kus sebe našli - někdo nás sejme (ne doslova -snad).
Víte, ono okolo nás je hodně kritiků a soudců. Hodně profesionálů a brouků Pytlíků. Bojíme se stát sami za sebou. Hodně lidí reaguje na moje současné články a říká, že se zkrátka bojí. Ale všichni máme strach - to je přirozený. Bojíme se samoty, neúspěchu, nenávisti, hodnocení, zklamání, smrti.
Ti šťastnější z nás už pochopili to nejdůležitější - nemusíme se nikomu zpovídat. Leda tak sami sobě. Chci vám všem - i sobě, říct jedno -NETRESTEJTE SE ZA CHYBY Z MINULOSTI. Vždyť každým okamžikem můžeme začít znovu a lépe. My můžeme žít! Panebože vždyť to je takový dar. My můžeme běhat v dešti a vysrat se na make up (žádná z nás nevypadá po ránu jako Miss Moskva, tak kašlete na to, co by si kdo pomyslel). Můžeme běžet tak daleko, jak nás naše tělo pustí. Můžeme ochutnávat jídlo a sami se rozhodnout, co je pro nás dobře a co špatně. Můžeme milovat - kohokoli, cokoli a milovat se s kýmkoli. Je to jen vaše věc!
Není správně. Není špatně. To není žádné klišé. Není špatně jíst maso a není špatně zobat kořínky. Existuje jen jedna věc - cítit se dobře. Dobře ve svém životě, ve svém těle a se svými přáteli. Máme svobodnou volbu. Jak by řekl můj kamarád - svobodnou volbu trpět nekonečně dlouho.
A nemyslete si - taky mi občas přijde na jazyk rýpavá poznámka na někoho, ráda bych lidem radila - i když je můj názor vůbec nezajímá, chtělo by se mi hodnotit někoho život. Ale proč UŽ to nedělám (dělala jsem to)? Protože sakra, já neznám ten příběh! Nikdy, i když si myslím, že ano, nikdy ho neznám.
Já neznám dokonale příběh hojí mamky - já nevím jak se kdy cítí. Nemám ani ponětí o tom, jaký je příběh mých synů. Neznám příběh mojí kamarádky. Já znám jen ten svůj a i ten někdy zapomínám...
Takže ano, já jdu proti většinovému proudu - ale naštěstí už se mnou kráčí hodně spolucestujících.
Jo, jsem citlivá a různé změny asi vnímám víc, než sousedovic Máňa, ale zas bysme to nemuseli přehánět.
Zase se mi dostavil pocit, že jdu tak nějak proti proudu. Trošku mi klepala na ramena úzkost, ale nakopla jsem ji do zadku. S touhle dámou už se nechci stýkat. No, vlastně je těch dam víc..
Já mám pocit nějaký revoluce, která postupně vypuká v každým z nás. Hledáme se, nevíme, tápeme a chceme dělat všechno jinak a líp. A když už máme pocit, že jsme kus sebe našli - někdo nás sejme (ne doslova -snad).
Víte, ono okolo nás je hodně kritiků a soudců. Hodně profesionálů a brouků Pytlíků. Bojíme se stát sami za sebou. Hodně lidí reaguje na moje současné články a říká, že se zkrátka bojí. Ale všichni máme strach - to je přirozený. Bojíme se samoty, neúspěchu, nenávisti, hodnocení, zklamání, smrti.
Ti šťastnější z nás už pochopili to nejdůležitější - nemusíme se nikomu zpovídat. Leda tak sami sobě. Chci vám všem - i sobě, říct jedno -NETRESTEJTE SE ZA CHYBY Z MINULOSTI. Vždyť každým okamžikem můžeme začít znovu a lépe. My můžeme žít! Panebože vždyť to je takový dar. My můžeme běhat v dešti a vysrat se na make up (žádná z nás nevypadá po ránu jako Miss Moskva, tak kašlete na to, co by si kdo pomyslel). Můžeme běžet tak daleko, jak nás naše tělo pustí. Můžeme ochutnávat jídlo a sami se rozhodnout, co je pro nás dobře a co špatně. Můžeme milovat - kohokoli, cokoli a milovat se s kýmkoli. Je to jen vaše věc!
Není správně. Není špatně. To není žádné klišé. Není špatně jíst maso a není špatně zobat kořínky. Existuje jen jedna věc - cítit se dobře. Dobře ve svém životě, ve svém těle a se svými přáteli. Máme svobodnou volbu. Jak by řekl můj kamarád - svobodnou volbu trpět nekonečně dlouho.
A nemyslete si - taky mi občas přijde na jazyk rýpavá poznámka na někoho, ráda bych lidem radila - i když je můj názor vůbec nezajímá, chtělo by se mi hodnotit někoho život. Ale proč UŽ to nedělám (dělala jsem to)? Protože sakra, já neznám ten příběh! Nikdy, i když si myslím, že ano, nikdy ho neznám.
Já neznám dokonale příběh hojí mamky - já nevím jak se kdy cítí. Nemám ani ponětí o tom, jaký je příběh mých synů. Neznám příběh mojí kamarádky. Já znám jen ten svůj a i ten někdy zapomínám...
Takže ano, já jdu proti většinovému proudu - ale naštěstí už se mnou kráčí hodně spolucestujících.
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.