Síla ÚPLŇKU

Řekla bych, že jsem pozitivně nastavený člověk. Ráno se budím s úsměvem a jsem plná očekávání a v hlavě se mi rodí nové sny, myšlenky a přání. Užívám si ranní rituály a když za oknem vidím slunce a cítím jeho teplo, jsem doslova plná štěstí a motivace. Bohužel ne vždy je tomu přesně tak..

Dneska jsem měla strašnou noc. Jsem si téměř jistá, že vlivem nadcházejícího úplňku se draly na povrch jisté prožitky, zkoušky a emoce. Nemohla jsem spát, budila jsem se, byla jsem jako v mlze. Na okamžik jsem tvrdě usnula a v ten moment se to stalo. Já jsem doslova prožila sen. Dala bych snad ruku do ohně za to, že se to opravdu stalo. Že ta dotyčná osoba, která v něm hrála tu hlavní roli, prožívala stejný sen..

Prožila jsem situaci, která mi nebyla vůbec příjemná. Cítila jsem se méněcenná a špatná. Ty jsi na mě křičela, říkala jsi mi všechny ty ošklivé věci. Já jsem poslouchala. V tom jsem se ale vzbudila a věděla jsem, že se do toho "snu" musím vrátit...

Zavřela jsem oči, a byla jsem tam snad okamžitě. Úplně nesmyslně jsem se obhajovala, říkala jsem věci, které jsi nechtěla slyšet. Přistoupila jsem na tvoji hru, protože jsem nedokázala ustát tu obrovskou smršť.

Ráno jsem se cítila jako spráskaný pes. A vlastně celý den nestál za nic. V mé hlavě se děly věci...Nedala jsem nic najevo, moji kluci mi dávaly úsměvy, slunce hřálo a navíc mě posílilo jedno velmi milé a upřímné setkání...ale vždycky když nastala nějaká mikrosekunda, moje podvědomí se vrátilo do nočního snu...

"Ano Radu, ty jsi udělala pár chyb, ale nebyly to žádné fatální přešlapy. Nikdy jsi nikomu neškodila, nikdy jsi vědomě neublížila a naopak, vždy děláš vše jak nejlépe dovedeš..." to si opakuju, vím to, ale vesmír mi posílá zkoušky, aby se ujistil, že to myslím vážně...Ale já jsem rak - dva kroky dopředu a tři dozadu. Celý život mám problém se sebevědomím - když si ho trošku vybuduju, stačí pidi maličkost a celé úsilí se setne...pochybuju o sobě...pořád..

Ale můj jeden velmi dobrý přítel mi dnes řekl: "Raci žijí v čistých vodách a to značí čistotu na všech úrovních. Nic nehledej, vše už máš - jen si to uvědom." To mi hodně pomohlo...

Dnes je úplněk. Čekám na jeho sílu a přijímám s pokorou. Vím, že si tím vším musím projít, abych byla zase o krok dál. Jen je těžké si přiznat, že čím čistší cestou jdete, tím méně lidí potkáváte a víc necháváte za sebou...