Přeskočit na hlavní obsah

Dovolená v "Jugoslávii" a samé sociální jistoty

Ano, máme za sebou první dovolenou v zámoří. Já jsem rozhodla, Ondra povolil opasek u šrajtofle a jali jsme se poznávat cizí kraje a hlavně mravy.

Jelikož jsem dobrodruh tělem i duší, po delším zvažování jsme se rozhodli uskutečnit dovolenou bez cestovky. Ondry zodpovědnost mi nejprve oponovala, ale nakonec mi dal zapravdu a řekl, že když už, tak už!

Destinaci jsme vybírali podle doby doletu a ceny. Zvítězilo Trapani. Pokud nevíte kde to je - též jsem to nevěděla - je to Sicílie. Babička se hrozila Etny, mamka naší dobrodružné povahy a já letu. Každý měl něco.

Ubytování jsme si našli na Airbnb, což se později ukázalo jako báječná volba. Měli jsme opravdu z řiťky kličku na domácího Ettoreho, který se o nás, spolu se svou rodinou, staral jako o vlastní. Nakonec z toho nečekaně vyšla dovolená all inclusive :D

Troufám si říci, že jsme se velmi spřátelili - až tak, že jsem se začala učit italsky a v říjnu letíme jen s Ondrou na víkend do Palerma. Babička se již hrozí nejen Etny, ale i mafie - ale jak pravila Eva Holubová - pokud se domácím nepletete do obchodu s bílým masem, nic vám nehrozí :D

Let a děti?


Adámek pohoda, Albert utrpení Svatého Antoníčka. Oběma jsem dala pro jistotku Kinedryl (Bertíkovi bych musela dát celé balení, aby to mělo vliv). Adámek cestu prospal, Bertík prohulákal. Naštěstí cesta domů byla o poznání lepší. Alberto civěl na Mášu a Adámek opět spal.

Bydleli jsme v jakémsi bývalém hotelovém resortu, kde měl náš majordomus koupený domeček. Mělo to tu výhodu, že jsme měli k dispozici tři bazény (které jsme velmi hojně využívali - celkem jednou), animační programy (které nesnášíme) a bar (ten byl super).

Na pláž jsme to měli deset kroků, moře bylo dokonale čisté a mělké, všude mušle, nikde lidi. Domácí nám nosili kávu silnou jako kráva, napájeli nás vínem o síle slivovice, krmili nás jako kdyby nás později chtěli sežrat (naštěstí se tak nestalo).

Kdykoliv jsme potřebovali, pantáta Salvatore nás odvezl na nákup či výlet - vše zadarmo.

Sicílie je opravdu krásná. To se musí vidět.

A jak příště? Zase bez cestovky s duchem dobrodruha!










Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...