A je mi 30. Možná by někoho mohlo napadnout, že kráčím vstříc věčnosti, ale opak je pravdou :D Cítím se lépe než v osmnácti a mám chuť si plnit sny!
Jsem rak - dva kroky dopředu, dva zpět. Ale s příchodem "třicítky", jako by mě něco nakoplo a já jdu s hlavou vztyčenou jen kupředu. Nebojím se přijímat komplimenty a usměju se sama na sebe v zrcadle. Už znám svou cenu, cením si svého okruhu několika málo přátel, den ode dne víc a víc miluju svého muže (a užívám si svého majetnického práva, když na něj čučí cizí ženy :D) a snažím se být méně hysterická, když se mi Bertík zakousne do lokte a Adámek mi řekne, že vypadám jako stará kráva :D
Možná je třicítka zlom, ale pro mě každopádně pozitivní. Necítím se stará, ošklivá nebo ztrouchnivělá :D Miluju svoje vrásky kolem očí, protože jsou od smíchu. Rovnátka ze mě dělají mladici, čímž jsem si jistá, protože po mě v Lidlu při každé koupi piva pro Ondru, vyžadují doklad :D Sport mě udržuje v kondici, ale hlavně v psychické pohodě. Oproti letům nazpět jsem o několik "kamarádů" chudší, ale zato zůstali ti opravdoví a pár nových můj život obohatilo.
Je mi třicet, mám dvě děti, jednoho manžela, smradlavého mopse a nespočet přání a snů. Pořád se při bouřce bojím a hledám úkryt v obětí mého teď už manžela. Nepřestala jsem se radovat z maličkostí a stále objevuji nové a nové věci a zážitky. Pořád se umím hystericky rozplakat, řvát, vzlykat, ale stejně tak se dokážu nezastavitelně smát a hihňat se pubertálním výkřikům do tmy.
Je mi třicet a za pár let chci ještě jedno dítě. Přála bych si mít dům s velkou zahradou, kde mi poroste všude okolo naprosto nezvladatelně levandule a máta, bude slyšet dětský smích i pláč a okolo budou pobíhat psi. A až mi bude třeba čtyřicet, pořád ucítím ten zamilovaný pohled Ondry ve svých zádech, když dělám, že se nedívám.
Jsem rak - dva kroky dopředu, dva zpět. Ale s příchodem "třicítky", jako by mě něco nakoplo a já jdu s hlavou vztyčenou jen kupředu. Nebojím se přijímat komplimenty a usměju se sama na sebe v zrcadle. Už znám svou cenu, cením si svého okruhu několika málo přátel, den ode dne víc a víc miluju svého muže (a užívám si svého majetnického práva, když na něj čučí cizí ženy :D) a snažím se být méně hysterická, když se mi Bertík zakousne do lokte a Adámek mi řekne, že vypadám jako stará kráva :D
Možná je třicítka zlom, ale pro mě každopádně pozitivní. Necítím se stará, ošklivá nebo ztrouchnivělá :D Miluju svoje vrásky kolem očí, protože jsou od smíchu. Rovnátka ze mě dělají mladici, čímž jsem si jistá, protože po mě v Lidlu při každé koupi piva pro Ondru, vyžadují doklad :D Sport mě udržuje v kondici, ale hlavně v psychické pohodě. Oproti letům nazpět jsem o několik "kamarádů" chudší, ale zato zůstali ti opravdoví a pár nových můj život obohatilo.
Je mi třicet, mám dvě děti, jednoho manžela, smradlavého mopse a nespočet přání a snů. Pořád se při bouřce bojím a hledám úkryt v obětí mého teď už manžela. Nepřestala jsem se radovat z maličkostí a stále objevuji nové a nové věci a zážitky. Pořád se umím hystericky rozplakat, řvát, vzlykat, ale stejně tak se dokážu nezastavitelně smát a hihňat se pubertálním výkřikům do tmy.
Je mi třicet a za pár let chci ještě jedno dítě. Přála bych si mít dům s velkou zahradou, kde mi poroste všude okolo naprosto nezvladatelně levandule a máta, bude slyšet dětský smích i pláč a okolo budou pobíhat psi. A až mi bude třeba čtyřicet, pořád ucítím ten zamilovaný pohled Ondry ve svých zádech, když dělám, že se nedívám.
Žijeme to, co vysíláme :-) Je mi třicet a moc si to užívám!
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.