Možná tenhle článek nebude až tak pozitivní, ale bude od srdce. Bude bez přetvářek, kudrlinek a pozlátek. Bude o životě, sebepoznání, sebelásce a rezonanci.
I když se snažíme být lepšími lidmi, posouvat své vědomí na trošku jiný level, i když se snažíme dávat lásku a být pozitivní, někdy přichází zkoušky, které nám zkrátka dají na frak. Všimla jsem si jedné takové přímé úměry - čím víc se nějak duševně posouvám, přijímám různé myšlenky zasvé, tím víc se mi mění okolí. A já ty proměny vlastně hodně špatně snáším. Jsem typický složitý rak - ve všem se pitvám, dávám své city na talíř a někdy je pak musím posbírat, protože se parádně rozsypaly.
Každý máme nějaký úkol. Každý z nás se posouváme na další a další schod a čím lépe zvládneme ten první, tím snadněji stoupáme na ten další.
Taky to máte? Taky jste se za poslední roky staly součástí proměn? Někdy si říkám, proč se mi lidi neměníme všichni společně, ruku v ruce. Místo toho velmi často kráčíme každý trošku jiným směrem - někdy se někde potkáme, potom zase rozloučíme a třeba zase potkáme a nebo se už nikdy nevidíme. Asi je to nezbytná součást našeho vývoje.
Jak jste na tom s city? Dáváte je najevo, nebo raději držíte uvnitř sebe? Každý člověk na tomhle světě je identický. Nikdo není totožný. Lišíme se malými střípky - jak uvnitř, tak vně. A někdy ty střípky spolu ladí, někdy naopak řežou.
Co chci tím článkem říci? Pojďme se naučit respektu. Ale opravdu, opravdu tak činit. Respektovat okolí vyžaduje velkou porci sebepoznání a pokory. Je to o tom nehodnotit. Je to o tom, nevztahovat si věci na sebe (na tom musím zapracovat, protože jsem na to fakt expert).
Jak to udělat? Pro začátek by stačilo být pozitivní a nedržet v sobě zlobu a zášť. Všechno se nám jednou sečte, protože jen my sami jsme zodpovědní za svoje činy.
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.