Přeskočit na hlavní obsah

Uvědomme si...

Dlouho jsem vám nic nenapsala. Víte proč? Protože jsem toho hodně sdělovala sama sobě. Transformace, která u mě probíhá je neuvěřitelná. Jsem něco jako pozorovatel svého vlastního já.

Někdy mám pocit, jako bych se sama na sebe koukala a sledovala nějaký film. Vystoupím, nehodnotím, nesoudím a jen jsem. Jsem v přítomnosti. Něco ve mně se mění, citlivost a intuice se zvyšují a já jsem neskutečně š'tastná.

Našla jsem sama sebe, respektive jsem na té nejlepší cestě ke svému já. Chápu se. Konečně se chápu a opouštím vzorce, ve kterých jsem v minulosti uvízla. A je to tak osvobozující.

Nedávno se mě opět snažila mysl přelstít.Doslova mi tlačila klíny do hlavy a hnojila ego, které se mi už dařilo hezky zahnat do kouta.Věděla jsem co je to za hru. Nepřistoupila jsem na její pravdila. A ikdyž jsem zpočátku měla tendence pdolehnout, nakopala jsem ji zadek. Taky se vám to stává?

Přijde mi až úsměvné, že současně s vnitřní přeměnou se děje i ta vnější. Když se podívám, jak jsem vypadala třeba před šesti lety, vidím úplně jiného člověka. Já jsem se tak moc bála vylézt na povrch, až jsem zcela ztratila sebe samu. Stříhala jsem se na kluka abych potlačila svoji ženskost, odbarvovala jsem si vlasy, abych odřízla přirozenost. Poměrně dost jsem se líčila, protože jsem sama sebe dostatečně nemilovala. Teď mám vlasy už docela dlouhé, přirozenou barvu a líčím se jen velmi obezřetně :-) Ale paradoxem je, že jsem sama se sebou spokojená víc než kdy jindy. A to není nějaká sebestřednost, je to jenom posun. 




Komentáře

Okomentovat

Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...
Okomentovat
Další informace

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...
1 komentář
Další informace

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...
Okomentovat
Další informace