Přeskočit na hlavní obsah

Vrásky jsou převlečený smích

A tak se narodila. Druhá knížka, mé čtvrté dítě :-) Plním si touhu psát a sny se stávají skutečností. Psaní mi evokuje určitou formu terapie a jelikož jsem duší silný introvert, vypisuju se sama ze sebe.

O čem knížka je? Hodně lidí se mě na to ptá, ale já neumím jednoznačně odpovědět. Každý si v ní asi najde to, co v daný okamžik potřebuje. Mým cílem bylo ale sdělit, že máme žít, ne jen existovat. Ať každý den stojí za to a že nic není nemožné!

Hlavní hrdinka, Amálka, je takové mé alter ego a žije tak, jak já se často bojím. Ale motivuje mě a žene kupředu!

Knížka má úžasné ohlasy. Doufala jsem v to, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že nadšení bude až takové. Možná je právě Amálka ta, kterou každý z nás potřebuje určitým způsobem znát a mít po boku.

Křest knihy byl...

nezapomenutelný! Na jedné kupě se sešli tak krásné energie. Žádná zášť, nepřejícnost, kritika nebo prskavá ega. Všude okolo sebe jsem cítila jenom pokoru, radost z bytí jako takového a viděla jsem jen šťastné oči. Děkuji nestačí. Pociťuji ohromný vděk, který jsem vyslala každému z vás :-)

Knížka je pokřtěná stylově "KORONOU" a rychle se z toho vzpamatovala :-) Ostatně stejně jako my že?

Na křestu se zpívalo, povídalo, četlo, jedlo a pilo. Moje děti byly všude  a bylo jich vskutku plno. Bertík svou silou mamutí pokácel ochranné oplocení okolo stromu a snědl tři štafetky (šel spát o půlnoci, neb doping byl opravdu silný). Můj táta sem tam pronesl svým suchým humorem velmi stylovou hlášku, která naprosto rozsekala zpočátku formální atmosféru. Máma se smála na celé atrium, já jsem se polila kafem a Klárka k tomu všemu krásně hrála a zpívala.

Děkuji za vše!

Čtěte, žijte, radujte se. Život je hra a my určujeme pravidla. Můžeme cokoliv na světě.






Pokud si chcete knížku koupit, můžete, pár jich ještě mám :-)


Komentáře

  1. Už jen ten článek vyjadřuje můj názor, a moc za něj děkuji! Absolutně mi nejde do hlavy, proč se ženy pořád potřebují takto upravovat, vždyť každá jsme krásná. Chápu ale, že některé znají správnou míru a sebevědomí jim to zvedne dost a rychle, což je skvělé a moje kritika se týká spíše těch jedinců, kteří míru neznají a podle toho také poté vypadají.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...