Zápisník jedné Radky

S těhotenstvím se pojí drobné "radůstky", které nás nejspíš neminou.  Sestavila jsem pro vás TĚHOTENSKOU HITPARÁDU, kde se s vámi podělím o tyto nástrahy požehnaného stavu. PLEŤ Nevím, zda věřit pomluvě, že holčičky berou krásu , jelikož si opravdu myslím, že čekám kluka. Pokud je to opravdu přívrženec mužského pohlaví, jistě to bude princ Krasoň, jelikož se až doposud nežinýroval :-) Snad od prvního okamžiku, až do konce 4. měsíce se má pleť stala doslova skandální! Vypadala jsem jako pubescent ve své nejranější fázi dospívání. Vyzkoušela jsem možné i nemožné.Na radu mé matky - mléko s citrónem - tento lektvar mou pleť dokonale vysušil a tak nějak srazil?! Heřmánek - klasický čaj z této byliny, kterým jsem si myla obličej. Je pravda, že celé příznaky dost zmírnil, ale neodstranil. Kosmetické nesmysly od různých značek pominu. Výsledek se minul účinkem. Škoda peněz. Radši si dejte třeba párek v rohlíku! :-) Jak na problémy s pletí? Autosugesce! Opravdu to f

Nejsou to žádné pověry. Těhotenská demence existuje. Myslím si, že je v mnoha ohledech horší, než ta stařecká. Jestli je tohle pouze začátek, upřímně se obávám konce. To, že nenacházím slova i přes fakt, že neustále čtu, je smutné. Nedokážu se vymáčknout. Ne, že bych nevěděla co říct. Já nevím jak to říct!  Doufám, že se to po šestinedělí vrátí do normálu! Dojímám se nad reklamou na Pampers! Každé dítě mi přijde krásné. I to ošklivé. Ukládám špinavé nádobí do ledničky. Všimnu si toho až poté, co zapnu prázdnou myčku. Neustále si myju ruce. Strach z virů je až panická.Před spaním i po probuzení. Nesnáším lidi. Obzvláště ty v dopravních prostředcích. Buď smrdí a nebo smrdí ještě víc. Mluvím jen o dítěti. Snažím se to omezovat, takže končím asi po dvaceti větách, když mě někdo přeruší. Nemám chuť na sladké, kromě koláčků, lineckého, loupáků v čokoládě, kynutých koláčů,... Jím nepřeberné druhy zeleniny.Pouze mrkev. Místo nějaké smysluplné činnosti nakupuji infantilní věci, kter

Již cca rok spekulujeme s mým nastávajícím o tom, že pokoříme onen vrchol nejvyšší hory, Sněžky. Slovo dalo slovo a v požehnaném stavu jsme se na tůru vydali.  6,8 km po rovince jest zcel něco jiného než totéž do kopce Jak již víte, jsem chodec . Kolo není můj kamarád. Otlačený zadek a bolavá záda mi za tu spanilou jízdu nestojí. A tak chodím pěšky. Často a ráda. 1.602 m.n.m. se nezná jako hrozivé číslo - například oproti Mount Everestu, že. Na začátku špacíru mi bylo do zpěvu i do skoku. Téměř rovinka, která se mírně točila do lehkého kopečku. Pusu jsem nezavřela. Neustále jsem něco brebentila a konstatovala. Pan Božský mě varoval, ať šetřím sil . A pak to nastalo. Rovinka skončila , krpál začal.  Došla mi slova, přepadl mě hlad . Snědla jsem svou první svačinu ve formě oříškové muslli tyčinky. Vydýchala jsem se, ušla pár kroků a dech jsem opět ztratila. Vydýchala jsem se tedy znovu a déle. A opět na novo. Krok sum krok, dech, dech, dech. Zanedlouho přišel nečekán a nezv

Mé zásady šly k ledu. Klíčkožroutka, vegetariánka, slépka zrní zobající.To vše jsem byla. Ano byla, jelikož poslední měsíc jsou buď erupce na slunci, nebo je naše fazole celá fotr! :D Silná vůle v oslabení! Není to tak, že bych z nenadání přesedlala na knedlo,vepřo, zelo či játra na cibulce (to se snad ani nestane). Ovšem zdá se mi, že miminko má tatínkovi geny . Z mých "starých" chutí mi zůstala akorát láska k fresh džusům, které piju opravdu každý den, chuť na obilné kaše a v neposlední řadě věrnost cizrně!  Ovšem jsou tu nové výzvy Z ryb se mi dělá ouvej. Při nedělním obědě, kdy se servíroval pstruh, jsem vrhla. Ano, konala se disciplína v házení šavle do dálky. Od té doby jsem si rybu nedala a obávám se, že dlouho nedám.  Z plátkového sýra mi také není právě do skoku. A je to natolik urputné, že kdykoliv vidím pouhé balení sýra, chce se mi zvracet. Zamilovala jsem si pečené kuře , kůži obzvlášť. Je mi pak trošku těžko, ovšem nic není tak horké jak se u

Internetové diskuze na téma mateřství záměrně nečtu. Nehodlám si dopředu představovat záludné nástrahy porodu, plky psychicky narušených matek a další. V jednom mají ale tyto mateřské stránky pravdu. Matka vycítí, jak by se dítě mělo jmenovat. To samé se totiž stalo u nás.. Zoe je jasná.. Pokud je fazolka holčička, jméno je jasné. Nedošlo k žádné změně. Od začátku jsem si Zoe jistá. U tohoto jména cítím to "ono".  Robin? ....to nebude. Vím, že jsem od začátku tvrdila, že jméno pro chlapečka vybírá pan Božský. Měl a vybíral. Před 14 dny jsem ale začala mít takový silný, zvláštní pocit. Ani nevím, jak to popsat. To, jak jsem si ze začátku byla jistá, že v sobě nosím děvčátko, je tu tam. Nějak prapodivně se mi to hlavy loudí myšlenka, že fazolka je pan fazol. Možná proto mi začalo jméno Robin vadit. Asi si ho fazolka prostě nepřeje.  A jak to tedy bude? Pokud bude naše únorové štěstí chlapeček , pojmenujeme ho Adam . První písmeno v abecedě, první mu

V průběhu léta probíhal můj velký, osobní průzkum. Nenápadně jsem si hrála na pozorovatele ženských nohou. Mé zjištění bylo bez nadsázky šokující. České ženy si z valné většiny holí nohy do výšky kolen. A co potom? Prales! Depilace, epilace, žiletky či vosk Já sama se mohu řadit do skupiny úchylů, kteří nesnáší chlupy . Vskutku. Neumím si představit ani fakt, že by si můj muž neholil porost v podpaží. Na druhou stranu jsem si vědoma toho, že je to pro mnoho žen sexy (což nechápu, jelikož smradlavé litry potu přestávají být přitažlivé ihned po zachycení v podpažním porostu). Vím, že jsem opravdu "lehce" vybočující z řady, jelikož se mi příčí i chlupatá hruď plná muněk. Omlouvám se, ale to nelze! Moje matka by mi záhy oponovala, jelikož pro ní - čím víc chlupatější muž, tím víc Adidas- bohudík ne vše se dědí! :-)) Vraťme se ale zpět k ženám, dívkám a možná v dnešní době i holčičkám . Je nad slunce jasné, že nohy jako laňka chce mít každá. Ovšem jsou li chlu