Již cca rok spekulujeme s mým nastávajícím o tom, že pokoříme onen vrchol nejvyšší hory, Sněžky. Slovo dalo slovo a v požehnaném stavu jsme se na tůru vydali.
6,8 km po rovince jest zcel něco jiného než totéž do kopce
Jak již víte, jsem chodec. Kolo není můj kamarád. Otlačený zadek a bolavá záda mi za tu spanilou jízdu nestojí. A tak chodím pěšky. Často a ráda. 1.602 m.n.m. se nezná jako hrozivé číslo - například oproti Mount Everestu, že. Na začátku špacíru mi bylo do zpěvu i do skoku. Téměř rovinka, která se mírně točila do lehkého kopečku. Pusu jsem nezavřela. Neustále jsem něco brebentila a konstatovala. Pan Božský mě varoval, ať šetřím sil.
A pak to nastalo. Rovinka skončila, krpál začal. Došla mi slova, přepadl mě hlad. Snědla jsem svou první svačinu ve formě oříškové muslli tyčinky. Vydýchala jsem se, ušla pár kroků a dech jsem opět ztratila. Vydýchala jsem se tedy znovu a déle. A opět na novo. Krok sum krok, dech, dech, dech. Zanedlouho přišel nečekán a nezván pan hlad. Zase! Inu snědla jsem i svou druhou svačinu - hrušku. To byla spíše taková jednohubka...
Nejhorší kopec jsme zdolali a Sněžka prosvítala opodál. S potřebou užití kyslíkové masky jsem radši snědla další svačinu. Tentokrát Ondrovu. Na Sněžce jsme udělali nutnou dokumentaci, aby všichni viděli, jaká jsem hustá, že jsem zdolala horu v 5. měsíci těhotenství.
Cesta dolů už byla procházka růžovým sadem. Z nenadání jsem si mohla opět broukat o kroku. To by v tom byl čert, abych nedostala co? Ano správně, hlad! Ještě že horský restaurant byl vzdálen jen 800 m. Byla jsem natěšená jako malá Jaruna..
Krkonošské kyselo a malinové kynuťáky! To byla odměna! Náš výlet se zkrátka a jistě vydařil
:-)
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.