Zápisník jedné Radky

O víkendu byl Adámek s tatínkem na "Apaluše". Samozřejmě nebyli sami. Jelo 11 dětí a 10 tatínků. Vrátili se všichni. Děti i tatínkové. Expedice Ydyksep proběhla zdárně (mimochodem, věděli jste, že "Ydyksep" je pozpátku Beskydy???). Nalodění do vlaku se konalo v pátek dopoledne, kdy maminky se slzami v očích zamávaly bílým šátečkem a s radostí v kroku chvátaly na Plzeň a oběd do Hostince. Cesta trvala téměř tři hodiny a moji hoši zvládli cestu v jedněch trenkách (oba - chvála Bohu). Adámek se nezesral jak Amina a tak byl Božský ušetřen kydání trusu v hromadném dopravním prostředku. Když dorazili na místo, postavili stany (ty plátěné, bez sexuálního podtextu) a ródeo začalo. Dle dostupných informací byl nucen jeden tatínek přeprat celou spodní garderobu jedné malé holčičky, která v zápalu boje a možná i šoku, přestala kontrolovat své svěrače. Ještěže měli s sebou prací prášek v tubě... Den nějak proběhl a večer následovalo ukládání děťátek do kanafasu. Velmi vti

  Dva měsíce do startu? Už? Připadá mi, že nedávno tu byl onen oplodňovací Silvestr... Tady jsem vyšašila nějaké fotky na porovnání obou těhotenství. Je to sranda, jak je tělo řekněme "pružné" a dokáže měnit rozměry dle libosti během tak malé chvilky. Ku příkladu prsa z velikosti lentilek pod kobercem přes stany bez tyček až do slušných pomerančů (lepící se na rostoucí břicho).. 23. týden Adámek 23. týden Anička či Maťko 26. týden Matěj versus Ani 26. týden Adámek Anička/ Matýsek 28. týden          Adámek 28. týden                                                                                                                                Anička/ Maty 28. týden                                                                                                                                           4 měsíce po porodu Adyho  

Lidé, které potkávám se dělí na dvě skupiny. Jedni jsou tak zvaní "divitelé" a druzí "kývači a chápavci"... Kdo čte můj blog tak ví, že jsem se dlouho kasala tím, že budu mít jedno dítě a přes to vlak nejede. Minulý rok touto dobou bych vám vyjmenovala jen samé klady jedináčka. Zmíním tedy okrajově - více peněz, dovolená v Bulharsku a samé sociální jistoty, méně vytahaná prsa (chápejte stany bez tyček), slušná postava, pohoda a tak... No jo, jenže pak jsem se buď bouchla do hlavy, hodně opila a nebo prozřela. A nebo možná všechno dohromady. Náš malý Buddha je extrovert. A to doslova. Miluje obecenstvo, lidi kolem sebe a rád šíří dobrou náladu. Byl by jako jedináček nešťastný. A ony výhody vidím už i s vícero dětmi. Do Bulharska jet můžeme a možná uplatníme skupinovou slevu, peníze budou jelikož je vydělám (když ne já, tak Ondra určitě - byl by slušný gigolo), sociální jistoty také, pohoda jakybsmet, protože budu přece na dvojité dovolené a prsa si koupím.

Třetí trimestr přináší různé věci, na které jsem již zapomněla... přes břicho si už nevidím na rodící orgán, holím se poslepu a po paměti - estetiky nedbám umím být dost protivná i sama sobě a to až tak, že bych si dala facku, kdyby to nebolelo funím jako kráva myslela jsem si, že mám na nártu obrovské křečové žíly - již jsem hledala, kolik stojí operace - pak jsem zjistila, že je to špína z bot beru železo, nemohu víte co... nemohu do plavek - jsou mi malé a jsou mi prostě malé no... PS: Byli jsme na výletě a vidím drobné pozitivum - vejdu se na houpačku a nemusím platit dvojité vstupné PS 2: Jo a mám docela hubenou nohu - pravou i levou

...je prostě  vedro jako kráva. Adámek se narodil 8.2.2016, tudíž v zimě. Byla to pohoda. Obří svetry a leginy zachránily mastodonta před umrznutím. Matěj nebo Anička se narodí v září, tudíž je postup zcela opačný. funím jako stará herka a to ani nemusím jít štreku. Stačí, že je hic a mouchy padají vedérkem. oděla bych nejraději roucho Evino, avšak bojím se Městské policie. méně jím, méně přibírám, ale břicho mám větší. nemůžu spát, to zůstává při starém. na koupaliště mě nedostanou ani párem volů. Na bikiny je moje figura za zenitem. Při troše štěstí se já a voda (krom vany) setkáme opět za rok touto dobou. díky chůzi, kterou praktikuji každý den - celý den, mám kotníky jako dvacítka. O to víc je to vtipnější. Rajče na špejlích. mám návaly. Připadám si jako moje máma v menopauze. Takže asi tak. Únor versus září. A když si představím, jaké bylo dusné klima v porodnici v únoru, nechci ani pomyslet na teplotu ovzduší v září. Vezmu si lehké negližé, popřípadě nic. A bude vyma

Autogramiáda a křest knihy se tedy kvapem blíží. Střevní potíže zatím nemám, ale rudnutí se již dostavuje. To je tak, když si introvert vymyslí veřejnou událost :-) Přátelé, kamarádi je to tady. Za dva dny se vám oddám (ne doslova, to by mi Božský dal - respektive už nikdy nedal). Již trénuji dramatický přednes. Chodím po bytě s knihou v ruce, zkouším hlasové tóniny, praktikuji snahu o zdůraznění humoru. Božský se mi směje a občas si ťuká na čelo (když jsem recitaci povýšila na zpěv). Jako jistě pochopíte, že úryvek z hitu Karla Gotta se musí zapět, nikoliv přečíst... Jak by řekl můj děda "bojím se, až seru magi v kostkách", ovšem já to zvládnu. Snad mě nevypískáte! :-)

Možná budu pro někoho z vás znít jako blázen a řeknete si, že bych na to sluníčko už lézt neměla, ale za tu chvilku, co jsem na světě, jsem zjistila dost podstatné věci. Třeba to, že každý déšť je krásný, protože po něm vyjde slunce a nebo to, že každičké zklamání je přínos, protože nás posune dál a dál. Za můj pohled na život může jóga. Ano, bez nadsázky. Pro někoho je to jen cesta, jak zeštíhlit boky a naučit se správně dýchat. Pro mně je to krom útlého pasu a buchet na břiše životní směr, který mě učí. Nikdy bych bývala neřekla, že se tak zklidním - nejen na povrchu, ale hlavně uvnitř. Najednou je pryč ten věčný cholerik (z 80% procent:-)), kritik a nespokojenec. Utřídila jsem si myšlenky. Nepotřebuju k životu drahé věci, naopak mě debaty o nich vytáčí (to je těch 20% cholerika:). Neříkám, že nemám ráda hezké oblečení, parfémy a kosmetiku. To zase ano, jelikož šaty dělají člověka a nesnáším smrduté lidi s nepříjemným odérem. Chci tím jen říct, že je v životě důležité najít rovnová

Jakmile se oteplí, začnou totiž vykukovat různé věci. I břicha. Ta nejrůznější břicha. A i ta, o které by člověk nestál.  To, že je moje břicho již vidět ze všech stran, nemusím ani zmiňovat. I když, včera si jedna paní myslela, že jsem jen dobře živená slovanská žena. Když jsem ji vyvedla z omylu a obeznámila ji s faktem, že započínám sedmý měsíc, trošku se začervenala, jelikož i ona měla kulantně řečeno dost kypré tvary (asi v tom nechtěla být sama). Břicho už neschovám a ani se o to nesnažím - bikiny tedy záměrně vynechávám, ale huňaté svetry jsem již odložila. Ale tak trošku se chlácholím tím, že těhotenská břicha jsou taková jiná, milá kategorie. Všichni to právě omlouvají oním těhotenstvím. Takže teď nejsem tlustá, jen těhotná. Horší to bude příští rok touto dobou (což doufám těhotná nebudu), neshodím li deka navíc. Utěšuji se ale, že mám rok čas a porod na zimu není vůbec od věci :-)) No jo, ale co ta břicha, co neukrývají plod (dítě, ne plody stravovacího průmyslu)? Já ur