O víkendu byl Adámek s tatínkem na "Apaluše". Samozřejmě nebyli sami. Jelo 11 dětí a 10 tatínků. Vrátili se všichni. Děti i tatínkové.
Expedice Ydyksep proběhla zdárně (mimochodem, věděli jste, že "Ydyksep" je pozpátku Beskydy???). Nalodění do vlaku se konalo v pátek dopoledne, kdy maminky se slzami v očích zamávaly bílým šátečkem a s radostí v kroku chvátaly na Plzeň a oběd do Hostince.
Cesta trvala téměř tři hodiny a moji hoši zvládli cestu v jedněch trenkách (oba - chvála Bohu). Adámek se nezesral jak Amina a tak byl Božský ušetřen kydání trusu v hromadném dopravním prostředku. Když dorazili na místo, postavili stany (ty plátěné, bez sexuálního podtextu) a ródeo začalo. Dle dostupných informací byl nucen jeden tatínek přeprat celou spodní garderobu jedné malé holčičky, která v zápalu boje a možná i šoku, přestala kontrolovat své svěrače. Ještěže měli s sebou prací prášek v tubě...
Den nějak proběhl a večer následovalo ukládání děťátek do kanafasu. Velmi vtipné bylo, že to každý tatínek pojal ve svém stylu. Adámek spal jako princezna na hrachu - samonafukovací karimatka, punčocháče, ponožky, tepláky, bodýčko, zimní mikina, zimní fusak a navrch spacák (ještě že jsem mu nedala oteplováky a lyžáky). A pro změnu chlapeček ve vedlejším stanu usínal na pohodu v tričku. Prostě punk.
V sobotu se vydal Ondřej spolu se svým věrným přítelem Honzou na "krátkou" procházku. Děti vzali jen tak, bez pitiva či jídla. Nikdo ovšem nepočítal s tím, že zaprvé selže telefonní signál a zadruhé orientační smysl nadsamců. A tak se tedy přihodilo, že místo pár set metrů, nachodili cca 10 km tak zvaně kolem Váňovy hrušky. Jendo dítě usnulo za krkem, druhé zmíralo hlady (Adam) - na jedné zastávce tedy dostali zmrzlinu - na půl, aby se nepřejedli :-)))
Kolem a kolem si to užily všechny strany - děti, otcové a hlavně maminky!
PS: Mates nejel (ani jeden), pojede až příští rok!
Expedice Ydyksep proběhla zdárně (mimochodem, věděli jste, že "Ydyksep" je pozpátku Beskydy???). Nalodění do vlaku se konalo v pátek dopoledne, kdy maminky se slzami v očích zamávaly bílým šátečkem a s radostí v kroku chvátaly na Plzeň a oběd do Hostince.
Cesta trvala téměř tři hodiny a moji hoši zvládli cestu v jedněch trenkách (oba - chvála Bohu). Adámek se nezesral jak Amina a tak byl Božský ušetřen kydání trusu v hromadném dopravním prostředku. Když dorazili na místo, postavili stany (ty plátěné, bez sexuálního podtextu) a ródeo začalo. Dle dostupných informací byl nucen jeden tatínek přeprat celou spodní garderobu jedné malé holčičky, která v zápalu boje a možná i šoku, přestala kontrolovat své svěrače. Ještěže měli s sebou prací prášek v tubě...
Den nějak proběhl a večer následovalo ukládání děťátek do kanafasu. Velmi vtipné bylo, že to každý tatínek pojal ve svém stylu. Adámek spal jako princezna na hrachu - samonafukovací karimatka, punčocháče, ponožky, tepláky, bodýčko, zimní mikina, zimní fusak a navrch spacák (ještě že jsem mu nedala oteplováky a lyžáky). A pro změnu chlapeček ve vedlejším stanu usínal na pohodu v tričku. Prostě punk.
V sobotu se vydal Ondřej spolu se svým věrným přítelem Honzou na "krátkou" procházku. Děti vzali jen tak, bez pitiva či jídla. Nikdo ovšem nepočítal s tím, že zaprvé selže telefonní signál a zadruhé orientační smysl nadsamců. A tak se tedy přihodilo, že místo pár set metrů, nachodili cca 10 km tak zvaně kolem Váňovy hrušky. Jendo dítě usnulo za krkem, druhé zmíralo hlady (Adam) - na jedné zastávce tedy dostali zmrzlinu - na půl, aby se nepřejedli :-)))
Kolem a kolem si to užily všechny strany - děti, otcové a hlavně maminky!
PS: Mates nejel (ani jeden), pojede až příští rok!
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.