Zápisník jedné Radky

Dáváte si předsevzetí do Nového roku? Třeba já, například.  Já si dávám předsevzetí celý rok. Vždycky v prosinci si pořídím epesní blok, kam si vše píšu a na konci roku si odškrtám, co se splnilo. Ale víte co? Vlastně to nejsou předsevzetí. Jsou to přání. A plní se. Věřím jim, věřím sobě a možná díky tomu dosáhnu toho, co chci. Letos jsem dostala od kamarádky krásný notes s MALÝM PRINCEM a už mám zaplněné dvě stránky. Letošní Vánoce mě opět utvrdily v tom, že má smysl si přát. Měla jsem trošku tvůrčí krizi a polemizovala nad tím, jestli mi psaní opravdu jde, jestli jsem dostatečně dobrá. Ale potom jsem pod stromečkem rozbalila nový notebook. Brečela jsem. Plakala jsem štěstím, že jsem dostala signál shora, že to cenu má. A ihned se mi vlila nová krev do žil a začala jsem naplno psát. Náš svět si tvoříme sami. Nepodléhejte depresím, nerezignujte. Přejte si zplna hrdla! A co si přeju příští rok? Tak třeba tohle: Pracuji jako novinářka Vydávám druhou knihu Všichni moji kluci

Když se ohlédnu tak 10 let zpátky, byla jsem úplně jiná. Hrála si na něco, co jsem nebyla. Nebyly mi cizí pózy a odkývání názorů se kterými jsem nesouhlasila. Chtěla jsem, aby mě měli lidi rádi a proto jsem se snažila být jako oni. Najednou se něco stalo a já jsem začala poznávat sebe sama. Uvědomila jsem si, že se nemusím chtít nikomu zalíbit. Nehrát divadlo na oko a snažit se jít s davem. Dneska už to vím. Nesnáším povrchnost a lidi bez špetky pokory. Nemám ráda malichernost a arogantní pozérství. Je mi jedno, jaký mám v kapse telefon, hlavně že dělá hezký fotky a umí napsat esemesku. Fotky jsou důležitý, protože zachytí životní momenty, které si nedokážete uložit do hlavy. A proto je fajn mít dobrý foťák. Ale upřímně je mi zcela ukradený, jestli mám Jablko, Ostružinu nebo nějakou Šunku. Nepotřebuji předražený apárat, za jehož cenu bych mohla jet třeba s klukama k moři. Neodsuzuju, nepotřebuju. Je mi jedno, jestli ten svetr, co mám na sobě je ze sekáče za 100 Korun, nehraju si

Někdy jsem hysterická. A pěkně. Jakože dost. A to cvičím jógu. Jsem klidnější než dříve, ale někdy to na mě přijde a to bych si pak buď dala frťana, nebo poflákala všechny na jednu hromadu. :D Mít děti krátce po sobě má jisté výhody - budou si později rozumět, vy to sfouknete z jedné vody na čisto atd. No ale má to i nevýhody. A to například, když je špatná konstelace hvězd a obě děti řvou celý den jak kráva. Včera byl Bertík dosti nenaladěn a neustále hýkal, kňoural, řval nebo držkoval (ano, jsou mu 3 měsíce a všechno to ovládá). A do toho Adam, který se asi nadopoval nějakou drogou (měl kousek čokolády a již vím, že další dlouho neuvidí, páč cukr s ním dělá divy a se mnou pak taky), řádiul jako černá ruka. Byl jako tryskomyš. Po bytě se rozjížděl plnou rychlostí na své babetě a narážel do zdi či jiné plochy (Bertíka naštěstí vynechal). To by se ještě dalo... Pokračoval tím, že otevřel lednici a vyházel ven vejce! Dýchej Radmilo, dýchej a dej si domácí likér...Jak řekla, tak udě

Dámské časopisy jsou plné článků o tom, jaké mateřství je. S něčím souhlasím, ostatní jsou pro mě plky. Tak já vám povím hezky od plic, jak je to u Sezimů. Nestíhačky? No jó, tak pokud máte jedno dítě, ještě to jde. To zkrátka čapnete do podpaží a klidně i se řvoucím "hajzlíčkem" prostě jdete. Se dvěma to jde hůře, jelikož nejste li Rambo, urvete si triceps. No, ale k jádru pudla.  Když vím, že máme být někde v 9, jedno prso kojí již v 8:00 (druhé odpočívá na pasece), jedna ruka si čistí zuby, druhá pucuje chrup staršímu dítěti. A poté jedna paže hojdá krkající mimino, druhá obouvá starší výkvět společnosti. Vaše nohy samostatně obouvají jedna druhou. A pak hurá do auta, startovat a když jde vše podle plánu (například, že nehledáte škrabku na zamrzlé okénko sto let a jednu zimu a přitom na ni celou dobu civíte), startujete. Takže jo, dá se někde být i na čas. Ale když se plán někde posere, jste v prdeli. Nespíte Jasně že spíte! Klidně i ve stoje. Vaše tělo se mnoh

Adámkovi budou v únoru dva roky - pokud chcete vědět, kolik je to měsíců, spočítejte si to. A to znamená jediné - je s ním čím dál tím větší sranda. Tady máte pár jeho hlodů či příhod pro zasmání :-) A zase to hovno... Onehdá, když Adámek trůnil na WC, dělal mu společnost Ondra. Povídali si o nesmrtelnosti brouka. Když bylo dílo dokonáno, Ady slezl z toalety, sáhl si prstem mezi půlky a onen exkrement strčil Ondrovi do pusy :D Slovní zásoba... Když se mu chystáme vynadat, obrátí oči k nebesům a opáčí "Pane booooje". Když zakopne, nebo si z nějaké příčiny rozbije hubici, utrousí "Kuuurva, do pčic".  "Adámku, co dělá Albert?" odpověď zní "řveee". Chceli piškot, říká kokot. "Co má máma Adámku?" "Dudy" "Co je Áďa?" "Boreeeeec" Noční rozhovor na nočníku... Po 15minutách trůnění bez výsledku: Ondra - Adámku, tak budeš něco dělat??? Adámek - Jooo tátooo. Ondra - A co? Adámek - Hovn