Přeskočit na hlavní obsah

A co když si bůček s kukuřicí rozumí?

Dneska bych Vás chtěla obeznámit s tím, jaké to je, když žije zapřísáhlý zastánce zdravé výživy ( až na čokoládu) s panem "CONAJDUTOSNÍM" :-)

Před 9 lety (ano, 15.3. to bylo 9 let) jsem potkala pana Božského. To, že mě uchvátil na první dobrou je už ohrané klišé. Zkrátka a jistě jsem v životě neviděla krásnějšího kluka ( s tímto tvrzením se ztotožňuji dodnes). Moje kamarádka Jana by Vám mohla dlouze o mé srdeční kolizi vyprávět. Od té doby, co jsem ho spatřila na perónu, jsem si byla jistá, že je to můj budoucí muž...

No dobře, až tak jistá jsem si nebyla. Nesmím opominout fakt, že můj vysněný krasoň měl přítelkyni, ani si mě nevšiml a měla jsem zadnici jako vrata od stodoly. Z počátku jsem si ho jen zálibně prohlížela. Nicméně, osud nás srazil dohromady a vznikla taková láska, kterou popisují milenci v texaskách :-)

Chodili spolu z čisté lásky a sedmnáct jim bylo let ( ano, opravu mi bylo skoro 17:) . Ani ve snu mě nenapadlo, že spolu zůstaneme dodnes a troufám si říci, že spolu zestárneme. To, co je mezi námi je opravdu láska, která s léty spíš sílí než slábne.

A kdo je v našem vztahu kukuřice a kdo bůček?


Hádáte správně, já jsem ta kukuřice. Posledních cca 5 let jsem vcelku maniak. Zobu zrní, pasu se na zahrádce, šňupu byliny, hltám ovoce a pčikám při představě konzumace krávy, vepře či jiné zvěře. Můj pan božský je pravý opak. Upřímně se mu omlouvám za přízvisko bůček - má k  němu opravdu daleko. Spíš jsem tímto názvem chtěla naznačit, že spase co může. Téměř všechno mu chutná a to jak v množství malém, tak ještě více v množství větším než velkém :-) A jak nám to spolu šlape :-) On mi krouhá zelí, vaří kapustu, loupe mrkev. Já mu na oplátku hnětu knedle, smažím flákoty a peču koláče.  Občas zkouším co vydrží a podsouvám mu různé mixle pixle, které vytvořím. Například ještě včera tvrdil, že červenou řepu nepozře. A co myslíte? Pozřel! Myslel si totiž, že jí protlak :-))


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...