Přeskočit na hlavní obsah

Čím více dobra vysíláte, tím více ho získáváte

Někdo si možná myslí, že život stojí často za starou bačkoru a nic se nedaří. Ať děláte co děláte, vždycky se to prostě nějak "zvrtne". Není to ale až tak úplně pravda.


Život se jen odrazem našich myšlenek - ať už jsou vědomé či nevědomé. Pokud se nad tím hlouběji zamyslíte, tak zjistíte, že je to opravdu tak. Pokud vysíláte dobro, vrací se vám a v daleko větší míře. Jestliže naopak upínáte svou pozornost na negativní věci, vrací se vám taktéž a opět ve větším měřítku.

Poznáváte se například v tomhle? " Nejsem dost dobrá. Tu zkoušku určitě neudělám. Můj muž má určitě jinou. Jsem tlustá. Nemůžu si najít práci"  A co se stane, když na tyto věci jen pomyslíte? Je to jednoduché jak facka. Zkoušku neuděláte, manžel si najde milenku a jste tlustá.  Dostává se Vám jen to, oč nevědomky žádáte. Přání se plní.

Zkuste změnit úhel pohledu a trošku svoje myšlenky přetransformovat. " Jsem krásná. Mám milujícího partnera. Jsem úspěšná." Možná se nebudete stačit divit, co se začne dít. Lidé Vám budou z ničeho nic lichotit, partner začne dávat lásku najevo a pracovní příležitosti se jen pohrnou.  Jak jsem již říkala, život je odraz myšlenek. Nic jiného. To, co si o sobě myslí člověk sám, to si o něm samozřejmě myslí i okolí. Jak se říká "zákon padajícího hovna". Odpusťte tento nelibý výraz, ovšem nenacházím výstižnější slova :-)

Pokud nepřesvědčíte sami sebe, že stojí za to se milovat, jak vás může obdivovat okolí? To dost dobře nejde..



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...