Přeskočit na hlavní obsah

Jak vegetarián k Burger Kingu přišel..

Mé zásady šly k ledu. Klíčkožroutka, vegetariánka, slépka zrní zobající.To vše jsem byla. Ano byla, jelikož poslední měsíc jsou buď erupce na slunci, nebo je naše fazole celá fotr! :D



Silná vůle v oslabení!

Není to tak, že bych z nenadání přesedlala na knedlo,vepřo, zelo či játra na cibulce (to se snad ani nestane). Ovšem zdá se mi, že miminko má tatínkovi geny. Z mých "starých" chutí mi zůstala akorát láska k fresh džusům, které piju opravdu každý den, chuť na obilné kaše a v neposlední řadě věrnost cizrně! 

Ovšem jsou tu nové výzvy

Z ryb se mi dělá ouvej. Při nedělním obědě, kdy se servíroval pstruh, jsem vrhla. Ano, konala se disciplína v házení šavle do dálky. Od té doby jsem si rybu nedala a obávám se, že dlouho nedám.

 Z plátkového sýra mi také není právě do skoku. A je to natolik urputné, že kdykoliv vidím pouhé balení sýra, chce se mi zvracet.

Zamilovala jsem si pečené kuře, kůži obzvlášť. Je mi pak trošku těžko, ovšem nic není tak horké jak se uvaří.

Jednou takhle..

...když jsem šla večer z práce, dostala jsem neutuchající chuť na "zprasení" ve fast foodu. Dlouho jsem sama se sebou bojovala. Bohužel jsem svůj vnitřní boj prohrála. Velmi ostýchavě jsem překročila práh Burger Kingu a objednala si nějaký kuřecí, grilovaný burger a malé hranolky. Ve vlaku jsem se málem zbláznila blahem. Tolik mi to chutnalo!!




Dobrá zpráva je..

..že pořád aktivně cvičím jógu, hodně chodím, zdolávám schody a příští týden hodlám vystoupat s panem Božským na Sněžku! Možná proto se moje postava zatím nijak drasticky nemění. Samozřejmě jsem se zaoblila do tvarů Venuše, ale pořád to je vkusné, řekla bych. 


Těhotenství zdar!

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...