Přeskočit na hlavní obsah

Výchova chlapců v Čechách

Tak naše miminko je chlapeček. Jsem strašně šťastná. Můj malý poklad, nošený pod srdcem je kluk. Adámek. Náš Adámek.

Jak se vlastně vychovávají kluci?

Abych byla zcela upřímná, nikdy mě nenapadlo, že budu mít syna. U nás v rodině se rodí jen samé "křivochcalky" (jak říkával můj dědeček), takže mi chybí nějaká ucelená představa kudy tudy. Samozřejmě už TEĎ mám tchýňovský syndrom a obávám se toho, jakou krávu mi sakra přivede jednou domů! :D

Každý mi tvrdí, že kluci mají blíž k maminkám více než k tátům - obzvláště v pubertě. Uvidíme, co nás za pár let čeká, každopádně bych si přála vychovat samostatného, cílevědomého, tolerantního, empatické člověka s citem gentlmana. Tak trošku okořenit novou, přemodernizovanou generaci troškou té staromódnosti a pokory ženám a lidem obecně. Cíle nejsou malé, že?


Ale přetahovat mu ho nebudu!

Tento akt mě straší ze sna :D Včera jsem upozornila Ondřeje, že tuto ryze mužskou práci odmítám praktikovat. Smál se, až se za břicho popadal, ovšem já jsem setrvala. Nic takového. Jelikož do mě nevstoupil duch svatý a Adámek má fyzicky přítomného tatínka, budou se o pindíky starat pospolu :D


Parťák do nepohody

Toť můj další plán a poté už přijdou jen samá pozitiva a sociální jistoty. Pokusím se zapříčinit to, aby byl můj synek pohodový kluk, s mírnou duší flegmatika. Zkrátka a jistě, trošku mu podsunout Ondrovi rysy :-) Protože jestli si budou alespoň trošku charakterově podobní, máme vyhráno.




Žádné tablety, telefony a další výdobytky dnešní doby 

Možná si řeknete, že vím prd. Ještě jsem ani neporodila a už vím, jak budu k výchově přistupovat. Ovšem já mám jasno odjakživa. Děti mají chodit ven, lézt po stromech, číst si knížky, vařit s mámou v kuchyni, umět si povídat a rozvíjet fantazii. Odmítám svému dítěti vrazit telefon či tablet s hrou, aby se zabavilo a já měla klid. Nic takového. Ráda mu budu číst a vyprávět příběhy, povídat si, čutat si s míčem nebo hrát big beat na pokličky od hrnců... :-) 




Komentáře

Okomentovat

Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...
Okomentovat
Další informace

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...
1 komentář
Další informace

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...
Okomentovat
Další informace